Volba tloušťky sádrokartonu: co se stane, když vyberete špatně? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Další častou chybou je používání běžných rukavic při řezání desky. Řezný nůž snadno prořízne i silnou tkaninu a poraní ruku. Vždy používejte rukavice s odolným povrchem, který odolá náhodnému kontaktu s nožem, a to nejen při řezání, ale i při lámání desky podél rýhy. Kromě toho si dejte pozor na ostré hrany řezu – impregnovaný sádrokarton má na hranách jemný skelný prach, který dráždí pokožku. Rukavice musí být dostatečně dlouhé, aby zakrývaly zápěstí, a musí mít pevný střih, aby se do nich nedostal prach.

Kde se vyhnout sádrokartonu a jak řešit rohy a prostupy Ne všechna místa v koupelně jsou pro sádrokarton vhodná. Do sprchového koutu, kolem vany a do prostoru kolem umyvadla, kde dochází k přímému kontaktu s vodou, raději použijte cementovou desku nebo vodovzdornou překližku. Sádrokarton by zde musel být opatřen speciální hydroizolační stěrkou, která se nanáší v několika vrstvách a vyžaduje pečlivé provedení. Pokud se přesto rozhodnete pro sádrokarton, alespoň v těchto zónách použijte dvojitý nátěr hydroizolací a všechny rohy přelepte těsnicí páskou.

Co rozhoduje při výběru tloušťky Základní pravidlo zní: čím větší vzdálenost mezi profily a čím vyšší nároky na únosnost, tím silnější desku použijte. U běžných příček v bytě, kde jsou profily vzdálené 60 cm, bohatě stačí 12,5 mm. Tato tloušťka je vhodná pro suché úložné prostory v malém bytě, podhledy a stěny, které nebudou zatížené těžkými policemi ani umyvadlem. Pokud ale plánujete koupelnu, kuchyňskou linku nebo místo, kde se bude montovat radiátor či TV držák, sáhněte po 15 mm. Silnější deska lépe odolá bodovému zatížení a výrazně snižuje riziko průhybu nebo praskliny v místě šroubů.

Samotná pokládka obkladu na sádrokarton se od zděného podkladu liší jen málo. Používejte flexibilní lepidlo určené pro sádrokartonové desky – běžné cementové lepidlo po vytvrdnutí příliš ztvrdne a nedokáže absorbovat drobné pohyby desky. Obkládejte vždy odspodu nahoru a první řadu podepřete hliníkovou lištou, aby vám obklad nesjížděl. Mezi dlaždice vkládejte distanční křížky o šířce dvou až tří milimetrů. Nezapomeňte, že sádrokarton se při zatížení mírně prohýbá, proto volte menší formáty dlaždic, maximálně 30 × 60 centimetrů, a lepidlo nanášejte jak na stěnu, tak na zadní stranu dlaždice.

Po penetraci přichází na řadu tmelení spar a hlaviček vrutů. Pokud jsou spoje jen přebroušeny, pod barvou se časem projeví. Použijte flexibilní tmel a nejprve vyplňte prohlubně, pak přelepte spáry papírovou páskou. Tmel nanášejte v tenkých vrstvách, ne v jednom silném tahu. Každou vrstvu nechte zaschnout a přebruste jemným brusným papírem. Zbylý prach opět odstraňte, jinak se smísí s barvou a vytvoří hrbolky.

Při samotném malování používejte nejprve váleček s kratším vlasem na stěny a štětec na rohy a přechody. Nanášejte barvu křížem – nejprve svislé pásy, pak vodorovné. Nepřetírejte místa, která už začínají zasychat, jinak vzniknou pruhy. If you have any kind of questions concerning where and exactly how to make use of miklagaard.No, you could call us at our own website. Ideální jsou dvě vrstvy, druhá se nanáší po zaschnutí první. Mezi jednotlivými vrstvami dodržte čas uvedený na obalu, ale raději počkejte déle. Spěch vede k tomu, že se barva strhává a výsledek je nerovnoměrný.

Před samotným malováním zkontrolujte, zda je tmel dokonale suchý. Vlhká místa barva nepřijme správně a objeví se matné skvrny. Vyplatí se také nanést na celou plochu ještě jeden tenký nátěr penetrace, který sjednotí porézní tmel s okolním papírem. Teprve pak můžete začít s barvou. Vybírejte barvu určenou na sádrokarton, nejlépe s nízkým leskem, protože zvýrazní případné nerovnosti. Matný povrch skryje drobné nedostatky.

Před samotným obkládáním zkontrolujte rovinnost sádrokartonového podkladu. I drobné odchylky větší než dva milimetry na dva metry se na velkých dlaždicích projeví jako nežádoucí hrany. Pokud jsou nerovnosti větší, vyrovnejte je tmelem nebo brousicím papírem. Po položení obkladu nechte minimálně 24 hodin zaschnout lepidlo a teprve poté spárujte. Spárovací hmotu zvolte flexibilní, ideálně epoxidovou, která je voděodolná a odolná proti plísním. Po zatření spár povrch jemně očistěte vlhkou houbou a vyhněte se prudkému oplachování vodou, které by mohlo vyplavit hmotu ze spár.

Nejdůležitější je přesné zaměření a rovina. Než začnete cokoli řezat, vyznačte si po obvodu místnosti vodorovnou čáru – pomůže vám laserový vodováha nebo hadicová. Na ni pak připevníte nosné profily po obvodu. Častou chybou je spoléhat se na stávající strop: pokud je křivý, podhled bude kopírovat jeho nerovnosti. Proto vždy pracujte s vlastní rovinou, ne s původním stropem. Mezi profily dodržujte rozestupy maximálně 40 centimetrů, u těžších desek pak 30.