Když potřebujete zabavit děti v kuchyni, vsaďte na logiku > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začněte hrou, kterou dítě už zná, a teprve pak přidávejte obtížnost. Osvědčené je hledání rozdílů ve dvou podobných obrázcích, Kimova hra s předměty na tácu nebo reakce na domluvený signál. U menších dětí používejte konkrétní věci, které vidí a mohou si na ně sáhnout. U starších přejděte k symbolům, číslům a slovům. Vždy platí, že dítě musí vědět, co má hledat, než začnete. Nejasné zadání je nejčastější důvod, proč hra skončí pláčem.

„Těžší nebo lehčí" využije kuchyňskou váhu nebo jen odhad. Položte na stůl dvě stejné uzavřené nádoby a do jedné dejte více rýže. Dítě má rozhodnout, která je těžší, a své tvrzení ověřit. Potom přidejte třetí nádobu a nechte je seřadit podle hmotnosti. U této hry je důležité nemíchat hmotnost s velikostí; velká prázdná miska není těžká. Pokud to dítě plete, vysvětlete rozdíl na dvou stejně velkých předmětech s různou náplní.

Závěrem platí, že logické úlohy v kuchyni nemají být dlouhé. Deset až patnáct minut stačí, aby se mozek zapojil a nezačal se nudit. Předměty po hře ukliďte na stejné místo, aby se příště daly rychle najít. Když dítěti něco nejde, nechte ho chvíli tápat a ptejte se, čeho si úložné prostory v malém bytěšimlo. Právě otázky místo hotových odpovědí dělají z kuchyňské hry skutečný trénink logiky.

Druhá možnost je hrát s časem, ne s prostorem. Postavte se na jeden konec, druhý hráč stojí zády a odříkává čísla. Mezitím je potřeba dostat se co nejblíž k boční stěně, ale nikdy se jí nedotknout. Kdo se dotkne, vrací se na start. Najednou není důležité, jak chodba končí, protože hra skončí dřív, než se k tomu konci vůbec dostanete. Zároveň to nutí hráče sledovat okolí, ne jen cíl v dálce.

Začněte hrou „Co k čemu patří". Nasbírejte pět až sedm dvojic, které k sobě logicky náleží: hrnek a lžička, hrnec a poklička, prkénko a nůž, síto a mouka, utěrka a stůl. Předměty promíchejte a položte na jednu hromadu. Úkolem je vytvořit dvojice a každou slovně zdůvodnit. U menších dětí můžete jednu dvojici nechat jako nápovědu. Častou chybou je míchat do hry příliš mnoho věcí najednou; pak se pozornost rozpadne a dítě jen náhodně přemisťuje předměty. Lepší je méně dvojic a více přemýšlení.

Další možností je vyprávění příběhu po jednom slově. První řekne slovo, druhý ho zopakuje a přidá další. Kdo zapomene nebo zopakuje špatně, vypadává. U menších dětí stačí místo vypadávání jen tlesknout a pokračovat. If you beloved this report and you would like to obtain a lot more information pertaining to http://Bookmarkingcentrals.Com/user/edgarogilvy9/history/ kindly stop by our own web page. Výhoda je, že se dá hrát vsedě a kdykoli přerušit. Pokud máte víc dětí různého věku, rozdělte je do dvojic, aby ti mladší nebyli pořád na tahu a nezačali se vztekat.

Kuchyně je plná předmětů, které se chovají předvídatelně, a právě proto se hodí pro logické úlohy. Nejde o soutěž ve znalostech, ale o trénink úsudku: co patří k sobě, co bude následovat, co nepasuje. Děti i dospělí si při hře s lžící, hrnkem nebo sítem procvičí třídění, řazení i prostorovou představivost. Stačí vybrat pár věcí, které se nerozbijí, a mít u toho suchý hadr.

Modely jako herní pomůcky, ne jen kulisa Třetí způsob je skrýš. Papírová krabice nebo sud může skrývat předmět. Hráč musí dojet na pole a teprve pak zjistí, co je uvnitř. Modely se hodí i jako ukazatele stavu – otočná papírová ručička na stojanu ukazuje zbývající životy nebo kola. Čtvrté využití: jako žetony pro vzácné suroviny. Místo plastových mincí použijte papírové bedny, které hráči fyzicky předávají. Páté: jako úkolové karty ve tvaru – například papírový dům, který hráč dostane, a na jeho střeše je napsaný cíl.

„Co tu nepatří" je nejrychlejší na přípravu. Položte na tác čtyři věci, z nichž tři mají společnou vlastnost – například tři kovové předměty a jednu dřevěnou vařečku. Úkolem je najít vetřelce a pojmenovat, podle čeho se liší. Po každém kole vyměňte jednu věc a nechte dítě hádat nové pravidlo. Pozor na nejednoznačné sady: pokud lze vetřelce určit dvěma způsoby, hra ztrácí smysl. Vždy si předem ověřte, že existuje právě jedno rozumné řešení.

U všech způsobů platí tři pravidla. Za prvé, modely musí být dostatečně stabilní, aby přežily přesun po stole. Za druhé, nesmí zakrývat důležité informace na herním plánu – pokud ano, podložte je průhlednou fólií nebo je postavte na okraj. rekonstrukce koupelny krok za krokem třetí, vždy před hrou řekněte, co model znamená. Nejasnosti vedou k tomu, že hráči model ignorují nebo ho použijí špatně. Vyhněte se také přílišné složitosti: pokud model trvá hodinu slepit a ve hře vydrží pět minut, není to dobrá investice.

Papírové modely se často lepí jen jako dekorace na polici. Přitom stačí málo a mohou se stát plnohodnotnou součástí hry – ať už deskové, karetní, nebo improvizované na stole. Rozhodující je měřítko. Než začnete cokoli vystřihovat, změřte, jak velké pole zabírá jedna figurka nebo budova ve vaší hře. Pokud model přesahuje dvě pole, bude překážet. Typická chyba je slepit model podle původní předlohy a teprve pak zjistit, že se nevejde do mřížky. Řešení: vytiskněte na zkušební papír, položte na herní plán a teprve potom řežte.