5 věcí, které rozhodují o úspěchu s hlívou ústřičnou > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Bedla vysoká patří mezi houby, které lákají svou velikostí i chutí. Jenže právě ona má v lese dvojníka, který dokáže pořádně potrápit – bedlu zahradní a některé druhy muchomůrek. Rozdíl přitom není v barvě klobouku, ale v detailech, kterých si většina lidí nevšimne. Naučit se je znamená mít jistotu na talíři i v košíku.

Nejčastější chyba je očekávat výsledek v prvním roce. Mykorhiza se projeví až po dvou až třech sezonách, kdy strom začne přirůstat a lépe snáší sucho. Další chybou je kombinovat očkování s vydatným hnojením nebo čerstvým hnojem. Stejně škodí zhutněná půda po těžké technice. Pokud se sadba dělá na zhutněném podloží, nejdřív půdu nakypřete do hloubky, jinak vlákna nemají kudy růst.

Největší riziko představuje záměna s muchomůrkou tygrovitou nebo muchomůrkou jízlivou. Obě mají bílé až krémové klobouky, nikdy růžové. Muchomůrka tygrovitá má navíc výrazné bílé šupiny na klobouku a prsten je často potrhaný. Další možnou záměnou je muchomůrka citronová, která je celá bílá až žlutozelená. Pokud si nejste jisti, houbu neberte. Platí zásada, že u muchomůrek se nevyplácí riskovat. Vždy kontrolujte barvu klobouku, prsten a reakci dužniny na vzduchu.

Nejlepší je sbírat bedly vysoké od června do října, ideálně po dešti, návod najdete zde kdy rostou v listnatých i smíšených lesích. Vyřezávej je u země, abys nepoškodil podhoubí, a domů je přines v košíku, ne v igelitové tašce. Na zpracování je ideální použít je do dvou dnů. Starší plodnice, které už mají rozpraskaný klobouk nebo změklý třeň, nech na místě – chuťově ztrácejí a hůř se kontrolují.

Hlíva ústřičná roste v trsech na odumřelém dřevu listnáčů, nejčastěji na vrbě, topolu, buku nebo akátu. Klobouk má našedlý až hnědý, hladký a lesklý, tvarem připomíná ústřici nebo mušli. Okraj bývá mírně podvinutý, u starších plodnic zvlněný. Třeň je krátký, často postranní, bílý a tuhý. Zespodu najdete lupeny sbíhající na třeň, u mladých plodnic bílé, později krémové. Roste od října do března, kdy teploty klesnou k nule až deseti stupňům. Pozor na záměnu s jedovatou hlívou olivovou, která má olivově zelené lupeny a roste na jehličnanech. Další možná záměna je s penízovkou sametonohou, ta má ale výrazně tmavší, sametový třeň a jiné lupeny.

Největší chyba začátečníka není neznalost druhu, ale spěch. Houbu otočte, prohlédněte lupeny, seřízněte třeň a zkontrolujte bázi. Když si nejste jistí, nechte ji na místě. Sbírejte vždy jen druhy, které dokážete popsat vlastními slovy, a první úlovky si nechte potvrdit od zkušenějšího houbaře. Jistota přichází s počtem odejmutých a znovu nalezených plodnic, ne s atlasem v ruce.

Hřib žlučník najdete ve smíšených i jehličnatých lesích, často na okrajích cest, v mechu nebo pod smrky, borovicemi a jedlemi. Roste od června do října, někdy i déle, pokud je vlhké a teplé počasí. Často se objevuje ve stejných lokalitách jako pravý hřib hnědý, což je důvod, proč si ho lidé pletou. Není vzácný, naopak patří k nejhojnějším hřibovitým houbám u nás. Mnozí houbaři ho proto sbírají omylem, protože roste na stejných místech a na první pohled vypadá podobně.

Pozor na záměnu s bedlou zahradní, která roste v trávě, na zahradách a okrajích cest. In the event you liked this informative article along with you want to be given more information about http://wiki.Vorhalle.de:80/index.php?title=Co_se_vyplatí_víc_pro_plodnice:_sber_hub_do_košíku,_nebo_taška? generously check out our own website. Ta má menší klobouk s výrazně šupinatým povrchem a prsten, který brzy mizí. Sbírat se dá jen mladá, ale i tak patří k druhům, které mohou u citlivých lidí vyvolat trávicí potíže. Pokud si nejsi jistý, raději ji vynech. Stejně tak neber plodnice, které mají na třeni zbytky vajíčka nebo pochvy – to už je známka jiného rodu.

Poslední častý omyl se týká penízovky sametonohé a nejedlých druhů rostoucích ve trsech na pařezech. Penízovka má sametový hnědý klobouk, tuhý tmavý třeň a roste v chladném období. Některé podobné druhy mají na klobouku šupinky nebo výrazně žluté lupeny – ty nechte v lese. Praktické pravidlo zní: co roste v trsu na dřevě a nemá zřetelně bílé lupeny, do koše nepatří.

Nejčastější chyba je spoléhat na to, že „bedla se přece pozná podle velikosti". Právě velké plodnice bývají přerostlé a podobají se jiným druhům. Druhá chyba je sbírat houby bez prstenu nebo s prstenem, který se nedá posunout. Třetí je ignorovat vůni a spodní stranu klobouku. Kdo si tyto tři věci ohlídá, má před záměnou slušnou ochranu a z lesa si odnese jen to, co patří do kuchyně.

V kuchyni bedla vysoká vyniká v řízku, v omáčce i v polévce. Klobouk nakrájej na silnější plátky, třeň oloupej – je vláknitý, ale po tepelné úpravě jemný. Nikdy ji nejez syrovou, obsahuje látky, které se teplem rozkládají. První ochutnávku dělej v malém množství, zvlášť pokud ji jíš poprvé. Pokud se po jídle objeví nevolnost nebo křeče, okamžitě vyhledej pomoc a zbytek houby uschovej pro případnou kontrolu.