Kropení zahrady nebo vodní hry: co ušetří víc vody > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Třetí variantou je panák s překážkami. Mezi jednotlivá pole se položí klacíky, šišky nebo kamínky, které se nesmí při skoku shodit. Kdo překážku posune, ztrácí kolo. Hra se tím zpomalí a děti musí víc pracovat s rovnováhou. Pozor na kluzké předměty, například mokré listí. Překážky mají být nízké a lehké, aby při dotyku nepodrazily nohu. Vyplatí se hrát na trávě nebo na antuce, ne na hladkém betonu.

V horkých dnech se děti chtějí cachtat a dospělí chtějí zalít zahradu. Obojí spotřebovává vodu, ale jinak. Než začnete řešit, čím vodu nahradit, ujasněte si, odkud voda teče a kam odtéká. Rozdíl mezi hraním a zaléváním je v tom, že u hry voda často skončí úložné prostory v malém bytě trávě nebo na dlažbě, kde ji rostliny nevyužijí. U zálivky se snažíte dostat vodu ke kořenům. Pokud obě činnosti spojíte, můžete ušetřit i třetinu spotřeby.

Řetězová honička začíná jedním pronásledovatelem. Kdo je chycen, If you beloved this article and you also would like to get more info with regards to https://wirsuchenjobs.de/author/gitantoine9/ nicely visit the webpage. chytne ho za ruku a tvoří s ním řetěz. Ten se prodlužuje, až zbývá poslední volný hráč. Děti se musí domlouvat, koho obklíčit, a řetěz se nesmí přetrhnout. Právě domluva je na této hře to nejcennější. Pokud se řetěz rozpojí, pronásledovatelé se na tři sekundy zastaví — jednoduché pravidlo, které zabrání podvádění.

Čísla na zádech vyžaduje jen papírky a izolepu. Každý si na záda přilepí číslo od jedné do deseti, přičemž stejná čísla existují dvakrát. Cílem je najít svého dvojníka a chytit ho dřív, než on chytí vás. Hráči nesmí mluvit, pouze se pohybovat a sledovat záda ostatních. Hra nutí děti dívat se kolem sebe, ne jen přímo před sebe, a přirozeně je zpomaluje, když se snaží čísla přečíst.

Dalších pět nápadů vznikne z odpadu. Novinový papír smotaný do ruličky a přelepený izolepou udělá meč nebo hůlku. Staré tričko se rozstříhá na pruhy a splete na provaz, který unese i menší dítě. PET lahev s odstřiženým hrdlem a naplněná suchým pískem je bezpečná kuželka nebo závaží. Korková víčka od vína nebo špunt do ucha poslouží jako razítka – stačí je namáčet do barvy stěn do obýváku a tisknout na papír. A konečně ruličky od toaletního papíru slepené do kruhu vytvoří jednoduchý terč na házení míčkem. Vždycky zkontroluj ostré hrany po stříhání plastu, přelep je páskou.

Jedenáctileté děti už většinou nechtějí jen bezcílně pobíhat po hřišti. Potřebují pravidla, napětí a pocit, že o něčem rozhodují. Když se honička změní v jednoduchou hru s jasným cílem, vydrží u ní klidně hodinu. Následujících sedm variant vychází z toho, co u této věkové skupiny opravdu funguje.

Ostrovy patří k nejjednodušším a zároveň nejúčinnějším. Rozmístěte po prostoru tři až pět obručí nebo nakreslené kruhy. Kdo stojí uvnitř, je v bezpečí. Kdo běží, může být chycen. Potíž nastává, když se uvnitř tlačí příliš mnoho dětí — proto platí, že v jednom kruhu smí být nejvýš dva hráči. Jakmile někdo vstoupí jako třetí, předchozí musí okamžitě vyběhnout. Chycením se role mění a hra pokračuje bez přerušení.

Praktické pravidlo zní: počet dospělých se neurčuje podle celkového počtu dětí, ale podle nejrizikovější činnosti během dne. Když jdete na přesun, počítejte s jedním dospělým na začátku, jednoho uprostřed a jednoho na konci. Tím se efektivní poměr zhorší, ale bezpečnost se výrazně zlepší. Pokud máte málo dospělých, zkraťte trasu, zvolte jednodušší activity nebo přesuňte akci na bezpečnější místo.

Typická chyba je spoléhat nábytek na míru to, že starší děti dohlédnou na mladší. Starší dítě není dospělý a v krizové situaci selže – buď se lekne, nebo se samo stane součástí problému. Další častou chybou je počítat pouze děti, které zrovna vidíte. Pokud máte ve skupině dítě, které odbíhá, potřebujete na něj buď extra dospělého, nebo ho umístit do menší skupiny s jasným vedoucím.

Slepá honička po zvuku je varianta pro menší prostor. Pronásledovatel má zavázané oči a chytá podle zvuků, ostatní musí vydávat krátký zvuk každých pět sekund. Tato hra učí děti odhadovat vzdálenost a pohybovat se tiše. Není vhodná pro příliš velkou skupinu, jinak vzniká chaos a dochází k nechtěným srážkám. Osvědčuje se omezit počet hráčů na šest až osm.

Před hrou projděte s hráči krátká pravidla: co je zakázané, jak se hlásí zdravotní problém a co dělat při ztrátě orientace. Domluvte signál pro přerušení hry a místo srazu, kde se všichni sejdou, když se něco pokazí. Zkontrolujte, že každý má dost vody a něco k jídlu. Zjistěte, jestli někdo nemá zdravotní omezení, které se v terénu může projevit. Po hře si řekněte, co fungovalo a co ne. Právě tyhle poznámky se vyplatí příště víc než jakékoli obecné rady.