Šišky, klacky, kamínky: čím si děti hrají nejdéle > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Pro rodiče je pantomima rychlá aktivita na deset minut před spaním nebo při čekání. Nechte dítě hádat, co předvádíte, a pak ať předvádí ono. Nepoužívejte rekvizity, stačí tělo a prostor. Pokud dítě nechce hrát, nechte ho nejdřív jen hádat. Nátlakem se pantomima změní v povinnost. A pamatujte: méně slov, více pohybu. Právě v tom je její síla.

Zkraťte přípravu a první ko

Materiál se opotřebováúložné prostory v malém bytěá a to je v pořádku. Rozpadlá šiška se hodí do kompostu, zlomený klacek na podpal, omytý kamínek zpátky na cestu. Dítě se tím učí, že věci mají svůj cyklus a že se nemusí udržet navždy. Když se přírodní hračky vrátí tam, odkud přišly, je to stejně dobrý konec jako samotná hra.

Konec hry je místo, kde paměťové hry nejčastěji selhávají. Nekončete ve chvíli, kdy je na stole poslední dvojice a všichni už jen čekají. Lepší je stanovit pevný počet kol nebo časový limit a vyhodnotit výsledek podle bodů. Pokud hrajete s dětmi, počítejte s tím, že prohra bolí. Pomáhá střídat týmy nebo hrát tak, aby každý měl na konci alespoň jednu nalezenou dvojici. Vlastní varianty vznikají právě tady: vezměte osvědčený princip, vyměňte obsah, upravte počet karet a přidejte jedno pravidlo, které drží napětí. Zbytek je jen otázka trpělivosti a několika odehraných partií.

Mezi hry, které vydrží generace, patří třeba „cukr, káva, limonáda" nebo různé varianty schovávané. U cukru, kávy, limonády je klíčové správné postavení. Vybíjející stojí čelem ke zdi, ostatní se rozbíhají, ale nesmí se schovat za překážku, ze které by nebyli vidět. Častá chyba je, že vedoucí nechá hru běžet i poté, co se děti začnou hádat o to, kdo byl vybitý první. Tomu se dá předejít jediným pravidlem: když si dva nejsou jistí, vrací se nábytek na míru start a hraje se dál. Nikdy nerozhodujte na místě sami — ztratíte autoritu i čas.

Začněte motivem, který hráče skutečně zajímá. Děti ocení dinosaury, dopravní značky nebo písmena, dospělí zase dvojice měst a řek, letopočty a panovníky, chemické prvky a značky. Když je motiv blízký, mozek si lépe vytváří asociace a hra přestává být jen testem pozornosti. Praktický tip: místo obrázků použijte text, symbol nebo krátký pojem. Dvojice pak netvoří stejné karty, ale dvě karty, které k sobě patří — třeba „H2O" a „voda". Tím se z pexesa stane znalostní hra.

Nejčastější chyba je dávat dětem materiál bez příběhu. Hromada klacků na koberci je nuda. Klacky, které se mají stát plotem pro zvířátka, mají najednou smysl. Druhá chyba je příliš mnoho předmětů najednou. Pět šišek, tři kamínky a dva klacky stačí na celé odpoledne. Třetí chyba: dospělý začne stavět sám, protože to jde lépe. Pak dítě kouká a přestane zkoušet. Nechte stavbu křivou, spadlou, opravovanou. Právě v opravování se odehrává to, co má cenu.

Večerní kruh u ohně stojí a padá na tom, jak rychle se podaří dostat lidi z role pozorovatelů do role hráčů. Rekvizity k tomu nejsou potřeba. Stačí hlas, ruce, pozornost a ochota nechat se trochu strhnout. Následujících dvanáct her vychází z jednoduchého principu: pravidla se vejdou do dvou vět a první kolo se hraje do deseti sekund. Kdo je vysvětluje déle, ztrácí publikum.

Na co si dát pozor u štafet a honiček Štafety vypadají nevinně, ale právě u nich vzniká nejvíc zbytečných konfliktů. Děti se předhánějí, strkají do sebe a přepočítávají, kdo byl rychlejší. Základ je rozdělit týmy tak, aby byly vyrovnané — ne podle toho, kdo je nejlepší kamarád, ale podle věku a fyzických možností. Pokud máte ve družstvu výrazně slabšího hráče, dejte mu roli, která není o rychlosti: startuje, počítá body nebo hlídá čas. Předejdete tak frustraci a zbytečnému výsměchu.

Pravidla navíc udrží zájem i po mnoha odehraných partiích. Můžete hrát na čas, kdy se měří, jak dlouho trvá najít všechny dvojice. Můžete zavést trestný bod za neúspěšný obrat nebo naopak odměnu za nalezení dvojice ihned po sobě. Osvědčuje se i varianta, kdy hráč smí otočit tři karty, ale musí je vrátit, pokud netvoří dvojici. Další možností je tematické omezení: hledají se jen dvojice z jedné kategorie a ostatní karty se ignorují. Vždy ale platí, že pravidla musí být jasná před prvním tahem, ne v jeho průběhu.

Počet karet a míchání rozhoduje víc než schopnosti U klasického pexesa se osvědčuje 16 až 24 karet, tedy 8 až 12 dvojic. Menší počet je pro děti, větší pro trénované hráče. Počet dvojic zvyšujte postupně, ne skokem. Typická chyba je nasypat na stůl 40 karet a divit se, že se nikdo nesoustředí. Stejně důležité je míchání. Karty míchejte před každou hrou a ideálně je rozložte lícem dolů náhodně, ne do pravidelných řad. Pravidelné řady totiž svádějí k zapamatování pozice místo obsahu a hra se zvrhne v soutěž o to, kdo si lépe pamatuje mřížku.

If you beloved this write-up and you would like to get extra data relating to více detailů kindly take a look at our own web-page.