Křída na chodníku: co se stane, když dětem půjčíte kreslení > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nakonec platí, že úzká chodba není překážka, ale filtr. Vyřadí hry založené na síle a odrazu a nechá jen ty, které vyžadují přesnost a trpělivost. Jakmile pochopíte, že cílem není trefit zeď, ale udržet míč v pohybu mezi vámi, přestane být chodba nebezpečná. A hra vydrží mnohem déle než do prvního nárazu.

Křída na chodníku je jedna z nejlevnějších hraček, jak zařídit malou kuchynié existují, a přesto vydrží překvapivě dlouho. Stačí hladký beton nebo asfalt, několik barevných kříd a děti si najdou zábavu samy. Jenže bez nápadu to obvykle skončí u pár čmáranic a do deseti minut je hotovo. Rozdíl mezi nudou a hodinou soustředěné hry dělá to, jak hru připravíte předem.

Co ověřit dřív, než se rozhodne

Dále sledujte orientaci vůči světlu. Hra proti slunci je pro pozorovatele i hráče nepříjemná. Pokud je místo v ose západního slunce, budete odpoledne vidět jen siluety. Zkuste vybrat plochu, kde slunce nesvítí přímo do očí ani z okna, ani z místa, odkud se bude hrát. Pomůže i to, když je hřiště lemované tmavším povrchem nebo zelení, protože se na něm lépe čte pohyb.

Deset metrů zní jako směšně málo místa. Na běžnou štafetu s kolíkem skutečně ano, ale na štafety, které fungují uvnitř, to bohatě staží. Klíčem je vzdálenost, kterou zvládne jeden člověk, aniž by narazil do protihráče nebo do zdi. Na deseti metrech se vejdou dvě řady po pěti krocích, nebo kruh o průměru tři metry. Před začátkem si změřte přesnou dráhu a označte start i cíl lepicí páskou. Bez jasných značek se děti hádají, kdo byl dřív.

První hra je předávka na místě. Dvojice stojí čelem k sobě, jeden drží míček. Na tlesknutí ho předá druhému přesně ve středu mezi sebou. Po deseti předávkách si vymění role. If you have any issues regarding exactly where and how to use přečtěte si více, you can speak to us at the webpage. Chyba, kterou dělá každý začátečník, je natahování ruky do strany. Předávejte v ose těla, jinak míček padá a ztrácíte čas.

Druhá varianta je „odraz od strany". Hráči se postaví čelem k jedné stěně, dlaněmi se jí dotknou a pomalu couvají k protější stěně. Nesmí se otočit ani zvednout paty. Když se lopatkami dotknou protější stěny, zastaví se a zkusí uhodnout, kolik centimetrů zbývá do konce chodby. Poté se otočí a změří to krokem. Trest za náraz do zdi je jedno kolo stát. Tato hra nutí člověka vnímat tělo v prostoru a nešlapat naslepo.

Štafety, které zvládnete bez rozběhu Druhá hra: slalom mezi dvěma kužely vzdálenými dva metry. Každý člen týmu je oběhne, vrátí se a předá štafetu plácnutím do dlaně. Třetí hra: přenášení předmětu na lžíci. Čtvrtá: kutálení míče po zemi nohou. Pátá: přeskoky přes švihadlo na místě – deset skoků a zpět. Šestá: hod na cíl z místa, kde stojíte. Sedmá: chůze pozadu po vyznačené čáře. Osmá: přenášení vody v kelímku, aniž byste se dotkli podlahy rukama. Devátá: štafeta ve dřepu. Desátá: tichá štafeta – předáváte si pohledem a pohybem, bez mluvení.

Deset metrů není limit, je to výzva. Když hry zvládnete na této vzdálenosti, můžete je prodloužit na patnáct nebo dvacet metrů, aniž byste měnili pravidla. Stačí přidat jeden krok navíc a tempo se přirozeně zvýší. Největší přínos není v rychlosti, ale v přesnosti předávky. Právě ta rozhoduje o tom, jestli se štafeta rozpadne, nebo drží pohromadě.

U každé hry platí tři pravidla. Za prvé, určete jasný signál pro start. Za druhé, počítejte jen dokončené předávky, ne jen dotyk. Za třetí, střídejte směr, aby si všichni vyzkoušeli obě strany. Typická chyba je příliš mnoho hráčů na jednom místě. Když je v týmu pět lidí, rozdělte je na dvě poloviny a postavte je proti sobě.

Na co si dát pozor: podlaha musí být suchá a neklouzavá. Bosé nohy na hladké podlaze končí pádem. U her s míčem používejte měkký míč, ne tenký gymnastický. U štafet s vodou připravte hadr předem, jinak se celá hra zvrhne v úklid. Pokud hrajete v tělocvičně, zkontrolujte, zda nikdo nestojí u stěny v dráze.