Týdenní etapová hra: příběh jako kostra, nebo jako kulisa? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

První variantou je klasická štafeta s kolíkem. Druhou je štafeta s míčem, kdy hráč předává míč obouruč před tělem. Třetí je štafeta se šátkem, který si běžci předávají za zády. Čtvrtá varianta používá dva kolíky – jeden pro předávku, druhý jako překážku, kterou musí běžec oběhnout. Pátá je štafeta pozpátku, kdy běžec couvá a předává kolík přes rameno. Každá z nich má jiný rytmus, takže se hodí střídat je během jedné hodiny.

Ve chvíli pláče nebo vzteku nemá smysl vysvětlovat. Dítě je v emoci a logika k němu nedoléhá. Nejprve pojmenujte, co se děje: „Vidím, že tě to naštvalo." Tím dáváte najevo, že rozumíte, a ne že schvalujete. Potom nabídněte volbu: „Chceš si dát pauzu, nebo hrát ještě jednou?" Volba vrací dítěti pocit kontroly, který mu prohra vzala. Vyhněte se větám typu „To nic není" nebo „Nesmíš se zlobit". Popírají jeho prožitek a učí ho, že své pocity má schovávat.

Důležité je také rozvržení informací. Účastníci nepotřebují znát celý příběh na začátku. Naopak je lepší dávkovat ho po částech a nechat je skládat souvislosti. Každý blok by měl přinést jednu novou informaci, jednu otázku a jedno rozhodnutí. Tím se udrží napětí a zároveň se účastníci necítí ztraceni. Vyhněte se monologům a dlouhým vysvětlováním na začátku hry.

Etapová hra na celý týden stojí nebo padá na tom, jak si na začátku rozvrhnete příběh. Nejde o to vymyslet co nejoriginálnější zápletku, ale sladit příběh s časem, prostorem a počtem účastníků. Začněte tím, že si napíšete, kolik herních bloků máte k dispozici. Reálný den na táboře nebo na kurzu má tři až čtyři použitelné bloky: dopoledne, odpoledne, podvečer a večer. Do každého bloku patří jeden dějový posun.

Při hrách s vodními balónky nebo stříkacími pistolemi platí, že méně je více. Místo desítek balónků nachystejte několik a hrajte hru na cíl – kdo trefí kbelík nebo shodí kelímek. Děti se zabaví a voda se nerozlije po trávníku. Pozor na příliš silný proud z hadice: nejen že rychle vyprázdní nádrž, ale může i poškodit rostliny nebo udělat bláto. Vždy hadici nasměrujte tak, aby voda stékala do záhonu, ne do odpadu.

Pro dvě děti se osvědčuje hra na „tichou poštu". Jeden stojí u dveří, druhý na opačném konci. Míč se posílá kutálením po zemi a nesmí se zvednout. Kdo ho zvedne nebo kopne do stěny, jde na konec řady. Chodba se tím rozdělí na dvě poloviny a míč zůstává v ose. Dospělý může dělat rozhodčího a počítat doteky podlahy.

5. Tichá pošta na laně. Natáhněte mezi dvěma stromy lano ve výšce pasu nejmenšího dítěte. Na lano navlékněte kroužek nebo karabinu. Děti stojí na obou stranách a posílají kroužek tam a zpět, ale nesmí se dotknout lana rukama – jen ho posouvají foukáním nebo šťoucháním nosem. Menší mají blíž, starší dál. Hra končí, když se kroužek třikrát otočí z jednoho konce na druhý. Není to soutěž, ale společná výzva – proto ji mají rádi i ti, kdo jinde prohrávají.

Největší past smíšené skupiny je, že hra baví jen jednu osvětlení v obývákuěkovou skupinu. Malé děti u složitých pravidel pláčou, velké se u dětských her nudí a odcházejí. Řešení není hledat kompromis, ale zvolit hry, kde každý přispívá jinak – menší rychlostí a nadšením, starší silou a taktikou. Následujících pět her zvládne parta od tří do deseti let bez dozoru dospělého, který by musel neustále vysvětlovat.

Než začnete psát, udělejte si časovou osu příběhu a teprve pak k ní přiřazujte aktivity. Typická chyba je opačný postup: organizátor má hromadu nápadů na hry a snaží se je do příběhu násilně vecpat. Vznikne sled nesouvisejících scének a účastníci přestanou vnímat, proč vlastně něco dělají. Na časové ose si označte expozici, první zvrat, krizi, druhé vyvrcholení a rozuzlení. Pět až sedm bodů na týden stačí.

U všech her platí tři pravidla, která zabrání konfliktům: pravidla se vyhlásí předem a nemění se za běhu, každý má jasně danou roli podle věku a dospělý zasahuje jen tehdy, když jde o bezpečnost. Když se děti začnou hádat o to, kdo je na řadě, je to signál, že hra trvá příliš dlouho – zkraťte kola na polovinu a střídejte hry po deseti minutách. Na dvorku tak vydrží hrát i parta, kde je nejmladšímu tři a nejstaršímu deset.

4. Kuželky z PET lahví. Naplňte pět lahví vodou do třetiny a postavte je do trojúhelníku. Menší děti házejí z metru, starší ze tří. Body se sčítají dohromady, ne jednotlivě – tým malých a velkých proti sobě. Kdo shodí osvětlení v obývákuíc, vyhrává, ale každý hází ze své vzdálenosti. Častá chyba je měnit vzdálenost během hry; rozhodněte ji před prvním hodem a označte čáry křídou.

If you treasured this article so you would like to collect more info with regards to Barvy Stěn Do obýváku nicely visit our webpage.