4 hry s vodou, které ochladí i ušetří nádrž > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začněte hrou „Kde je…?". Zakryjte si dlaněmi obličej, řekněte „Kde je máma?" a po dvou vteřinách ruce odkryjte se slovy „Tady jsem!". Dvouleté děti milují překvapení a brzy začnou samy schovávat třeba plyšáka nebo si zakrývat oči. Důležité je nechat jim čas na reakci – neodkrývejte hned, ale počkejte, až se ozve smích nebo pohyb. Typická chyba je příliš rychlé tempo; dítě pak nestíhá a přestane se soustředit.

Jak hru vyzkoušet dřív, než ji koupíte Než hru koupíte, projděte si pravidla a spočítejte, kolik kroků musí dítě udělat v jednom tahu. Pokud jich je víc než tři, odložte ji. Pak hru zahrajte nanečisto s dospělým, který předstírá, že je dítě. Všímejte si, kde se ztratí pozornost a kdy začne podvádět. Podvádění není zlobení, je to signál, že pravidlům nerozumí nebo je nestíhá sledovat.

Prstové hry jako „Vařila myšička kašičku" nebo „Tenhle prstýnek" nevyžadují nic než vaše prsty. Dítě sedí na klíně nebo proti vám, vy předvádíte a ono se zapojuje, jak umí. Zpočátku jen pozoruje, po několika dnech začne napodobovat pohyby. Netlačte na výkon – pokud ho hra nebaví, zkuste jinou. Mezi dvouletými dětmi jsou velké rozdíly a nutit je do činnosti, která je nebaví, vede k pláči a odporu.

Předškolák se u hry rychle nadchne, ale stejně rychle ji vzdá, když je pravidlo příliš složité nebo když prohrává. Většina her na krabici uvádí věk, jenže ten je orientační. Rozhoduje spíš to, co dítě skutečně udrží v hlavě: počet kroků, které musí zvládnout najednou, a jak zařídit malou kuchyni dlouho vydrží čekat, než přijde na řadu.

Body za snahu, ne jen za výsled

Pohyby, které zvládne i batole Další osvědčenou hrou je „Paci, paci, pacičky" nebo jakékoli tleskání do rytmu. Sedněte si proti sobě, tleskejte dlaněmi o sebe, In case you loved this post and you want to receive details relating to návod najdete zde i implore you to visit our own web page. pak o stehna a vyzvěte dítě, ať to zopakuje. Nemusí to být přesné – jde o napodobování a radost z pohybu. Podobně funguje „Velký a malý": vzpažte ruce a řekněte „velký", úLožné prostory v malém bytě pak se sbalte do klubíčka a řekněte „malý". Dvouleté dítě chápe protiklady mnohem lépe, když je vidí na vlastním těle.

Dvouleté dítě nepotřebuje drahé hračky ani složité pomůcky. Většinu času ho nejvíc baví to, co děláte vy – vaše ruce, hlas a reakce. Hry bez rekvizit proto fungují lépe než plastové hračky, které po pár minutách skončí v koutě. Stačí se naladit na jeho tempo a mít po ruce vlastní dlaně, obličej a trochu trpělivosti.

Správná hra pro předškoláka má jednoznačný cíl, krátké tahy a jasná pravidla bez skrytých informací. Když dítě zvládne jednu hru bez pomoci, přidejte jedno nové pravidlo. Tím se učí přemýšlet dopředu, aniž by ztratilo radost. Až bude zvládat tři pravidla najednou, je čas na složitější hru, ale vždy ji nejdřív vyzkoušejte nanečisto.

Vyberte hru, kde se dá zkrátit kolo, když je dítě unavené. Ideální jsou hry bez textu, s obrázky a jasnými symboly. Vyhněte se hrám, kde se počítá hodně bodů na konci, protože soustředit se na sčítání a ještě na strategii je pro předškoláka moc. Také se vyhněte hrám, které trvají déle než dvacet minut. Dítě se nudí a začne si vymýšlet vlastní pravidla, což je přirozené, ale hru to rozbije.

Typická chyba je koupit hru podle toho, co baví rodiče. Dospělý zvládne složitější pravidla a rychleji se učí, takže se zdá, že hra je jednoduchá. Předškolák ale potřebuje opakování stejného postupu, ne nové zvraty. Druhá chyba je hrát na vítězství. Pokud dítě pořád prohrává, přestane ho hra bavit. Zkraťte hru tak, aby mělo šanci vyhrát, a střídejte hry, kde není vítěz, jen společný cíl.

Nakonec je tu „Tichá a hlasitá": šeptejte své jméno a pak řekněte něco nahlas. Dítě postupně pochopí rozdíl a začne samo měnit hlasitost. Tato hra se hodí i jako uklidňující rituál před spaním. Pamatujte, že u dvouletých dětí stačí pět až deset minut na jednu hru. Když vydrží déle, je to bonus, ne cíl. Nejdůležitější je být s dítětem v kontaktu a reagovat na to, co ho právě baví.

Hra „Na medvěda" spočívá v tom, že se plazíte po zemi a občas zastavíte a zavrčíte. Dítě vás napodobuje, což rozvíjí koordinaci i slovní zásobu. Pozor na tvrdé podlahy – podložte kolena dekou nebo hrajte na koberci. Další častou chybou je příliš mnoho instrukcí najednou. Místo „Teď se plaz, pak zavrč a pak se postav" řekněte jen „Plaz se jako medvěd" a přidejte zvuk. Dvouleté dítě udrží v paměti jeden pokyn.

Třetí hra je pro menší děti: „rybář" s vodou. Do velké mísy nalijte asi pět centimetrů vody a vhoďte pěnové rybičky nebo korkové zátky. Děti je loví lžící nebo malým sítkem a přenášejí do druhé misky. Voda se neobměňuje, jen se dolévá, když se část vylije. Po hře ji použijte na mytí rukou nebo na spláchnutí venkovního záchodu, pokud ho máte.