Kam s kořením, když v kuchyni není dost místa? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Během práce s těstem se na desku dostává mouka a cukr. Mouka sama o sobě neškodí, ale cukr je abrazivní a při roztírání po povrchu působí jako jemný smirkový papír. Proto všechny sypké ingredience přesypávejte do misek mimo pracovní plochu, případně je ihned setřete suchým hadříkem. Nikdy nepoužívejte mokrý hadr na rozsypaný cukr – rozpustí se a vlhkost zatlačí do spár. U dřevěných desek je navíc důležité je po každém pečení otřít vlhkým hadrem a osušit, ne je nechat mokré.

Metr doma často není, zato se dá spolehlivě pracovat s vlastním tělem. Stoupněte si těsně k lince tak, aby se stehna dotýkala hrany desky. Položte dlaň na desku a sledujte, jestli je předloktí vodorovně. Pokud se ruka zvedá nahoru, je deska příliš vysoká; pokud klesá dolů, je nízká. Další kontrola: mezi loktem a deskou by měla vzniknout mezera zhruba na dva až tři prsty. Když se do ní nevejde ani jeden prst, pracujete s rameny zvednutými a dřív se unavíte.

Manipulační prostor se nepočítá jen na šířku, ale i na hloubku. Pokud máte dřez hluboký 50 cm a desku hlubokou 60 cm, zbývá vám před dřezem jen 10 cm na ruce. Odkapávač, který se otevírá směrem do místnosti, vám tento prostor zcela zablokuje. Lepší je model, který se sklápí do strany nebo nahoru. U rohových dřezů platí dvojnásob, že odkapávač musí kopírovat tvar linky, jinak se dostanete do situace, kdy ho nemáte kam odklopit.

Na závěr: než začneš měnit žárovky, otoč světlo nebo prkénko. Většina problémů s vlastním stínem není o výkonu, ale o úhlu. Když paprsky míří na pracovní plochu zepředu a mírně shora, ruce zůstanou ve světle a nůž bude vidět celou svou délkou.

Nejspolehlivější je hranatý nebo obdélníkový profil se zaoblenými hranami. Ploché strany zabraňují otáčení dlaně, hrany se opřou o prsty a úchyt neproklouzne. Hledej průřez alespoň 20 × 20 mm; tenčí tyč se do mastné ruky nevejde a sklouzne. Délka madla má přesáhnout šířku dlaně o dva až tři centimetry, aby prsty zůstaly na materiálu i při širokém úchopu. Kovová trubka nebo lakovaný kov tady funguje lépe než hladký plast, protože se tolik nelepí.

Koření u plotny je po ruce, ale každý tuk, pára a teplo mu ubírají vůni rychleji, než se zdá. Ideální je kompromis: malá zásoba na vaření přímo u sporáku a větší archiv jinde. U plotny držte jen to, co skutečně spotřebujete během jednoho až dvou měsíců – sůl, pepř, mletou papriku, kmín, případně česnekový granulát. Zbytek přesuňte do chladnější a tmavší části kuchyně nebo do spíže.

Co rozhoduje o tom, kde koření vydrží Největší nepřítel je světlo, teplo, vlhkost a vzduch. Prosklená polička nad sporákem je vizuálně pěkná, ale prakticky nejhorší místo. Stejně tak otevřené misky a sady v průhledných skleničkách na přímém slunci. Tmavé sklo nebo neprůhledné plechovky chrání obsah lépe. Víčko musí těsnit – když koření navlhne, slepí se a začne plesnivět. Vlhkost poznáte podle hrudek v soli nebo paprice.

Nakonec mějte jedno místo pro zásobu a jedno pro denní použití. U plotny ať zůstane jen malá sada v těsnicích nádobách, zbytek uložte do šuplíku nebo spíže, kde je tma a chladno. Jednou za čas vše projděte, http://Wiki.Dobusch.net/ dosypte a přeznačte. Ušetříte peníze i čas a jídlo bude mít stabilní chuť.

Typické chyby: přesypávání koření do nádob, které se nedají umýt a zůstávají v nich zbytky staré vůně; mletí celého koření příliš dopředu, kdy vůně vyprchá během týdnů; dokupování do zásoby, aniž by se stará dávka spotřebovala. Koření nikdy nenasypávejte mokrou lžící přímo nad párou – vlhkost se dostane dovnitř. Také nedoplňujte nové koření k starému, raději nádobu nejdřív vypotřebujte a umyjte.

Do šuplíku se hodí systém, který zůstane přehledný i po měsících. Pomůže pevný zásobník s přihrádkami, kde má každá sklenička své místo. Etikety lepte na víčko i na bok – při pohledu shora i zepředu hned víte, co berete. Pokud šuplík není hluboký, použijte nízké skleničky a plňte je maximálně do tří čtvrtin, aby se daly snadno uzavřít. Těžší sklenice dávejte dozadu, ty na denní použití dopředu.

Kontrola je jednoduchá: vezměte špetku, rozdrťte mezi prsty a přivoňte. Pokud vůně chybí nebo je slabá, koření patří do odpadu, ne do jídla. Mleté koření měňte zhruba po půl roce, celé vydrží déle, klidně i přes rok. Datum nákupu si pište na osvětlení v obývákuíčko – je to nejrychlejší způsob, jak poznat, co už je staré. U bylinek sušených doma platí totéž, jen se rychleji ztrácejí.

Should you loved this informative article and you would love to receive more information relating to pokračovat ve čtení please visit the web-site.