Důvěrové hry končí ve chvíli, kdy je nikdo neukončí > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Na co si dát pozor při hře samotné: nepřekračuj středovou čáru při podání ani při úderu. Mnoho začátečníků udělá krok vpřed a ztratí bod, i když míč přeletěl správně. Stůj za čárou, dokud míč neopustí tvoji ruku. Dále — nesnaž se vyhrát každý míč silou. In case you cherished this information and also you would like to obtain guidance concerning více detailů i implore you to pay a visit to our own web-site. Přehazovaná je o trpělivosti a umístění. Když soupeř stojí vzadu, zahraj krátký míč před něj. Když je vpředu, pošli ho dozadu. Silný úder, který letí mimo hřiště, ti body nepřinese.

Pro rodiče je pantomima užitečná i doma, když je potřeba zabavit děti bez obrazovky. Stačí zadat úkol na cestě autem nebo při čekání u lékaře. Dítě předvádí, co dělalo o víkendu, a rodič hádá. Vyhněte se hodnocení typu „to nebylo ono". Místo toho opakujte, co jste viděli, a nechte dítě doplnit, co chybělo. Tím se učí přesnosti pohybu a zároveň zažívá úspěch.

Zařadit ji má smysl ve chvíli, kdy se tým potřebuje dostat z povrchní roviny do konkrétní spolupráce. Typicky jde o nový kolektiv, projekt, kde si lidé nevěří, nebo o tým po konfliktu. Naopak ji nezařazujte, když je skupina unavená, někdo odchází nebo když jde o lidi, kteří se znají roky a mají nevyřešené spory. Hra není terapie a nemá je nahrazovat.

Druhá častá chyba: zapomenutí na rubovou stranu. Pokud rub zůstane holý, karty se lepí na sebe a děti je poznají podle zadní strany. Natřete rub stejně jako líc, ideálně jinou barvou nebo vzorem, aby bylo jasné, která strana je která. Nakonec karty zaoblete nůžkami – ostré rohy se brzy ohne a potrhají.

Jak hru bezpečně ukončit bez zbytečných škod Konec naplánujte ještě před začátkem. Napište si, kolik setkání hra zabere, co je jejím výstupem a kdo rozhodne o ukončení. Po každém setkání věnujte deset minut reflexi: co fungovalo, co ne, co si lidé odnášejí. Pokud se objeví silné emoce, nesnažte se je „dořešit" v rámci hry — pojmenujte je a nabídněte individuální rozhovor mimo skupinu.

Přehazovaná vypadá jednoduše, dokud ji nezkusíš poprvé. Většina začátečníků se soustředí na ruce a míč, ale problém vzniká úplně jinde — v postoji a úložné prostory v malém bytě tom, jak se tělo otáčí. Když stojíš čelem k síti s oběma chodidly u sebe, nemáš prostor pro rotaci trupu a musíš vše dohánět silou paží. Výsledkem je nepřesný míč a brzy unavená ramena. Základ je stát bokem k síti, nohy na šířku ramen, lehce pokrčená kolena, váha na přední části chodidel. Trup se otáčí, ne jen ruce.

Důvěrová hra funguje jen tehdy, když má jasně daný začátek, pravidla a konec. Většina skupin selže v tom posledním kroku: hra se táhne týdny, přestane mít smysl a lidé si přestanou věřit. Přitom stačí rozhodnout předem, co bude signálem, že končíme.

Nejčastější chyba je tiché vypršení. Lidé přestanou chodit, hra se rozpadne a zůstane pocit zklamání. Druhá chyba je opačný extrém: organizátor tlačí na „velké finále", kde se má všechno vyřešit. To obvykle skončí byt v panelákuýčitkami. Třetí chyba je pokračovat, i když už hra plní svůj účel — další kola pak jen vytvářejí napětí.

Bezpečné ukončení poznáte podle toho, že se lidé loučí bez napětí a mluví o konkrétních věcech, které jim hra dala. Pokud po skončení přetrvává pocit křivdy, je lepší uspořádat ještě jedno krátké setkání jen k tomu, aby se věci pojmenovaly. Důvěrová hra není cíl, je to nástroj — a nástroj se má odložit, když práci dokončí.

Než začnete tvořit, připravte si pracovní místo. Stačí starý ubrus nebo noviny, nůžky s kulatými hroty, lepidlo na dřevo a papír, případně tavnou pistoli – tu ale používejte jen s dětmi od šesti let a vždy pod dohledem. Menší děti mohou natírat, lepit a skládat, větší zvládnou i řezání a vrtání. Typická chyba je, že rodiče chtějí mít výrobek dokonalý, a nakonec ho dělají sami. Nechte děti, ať to zkusí po svém, i když to nebude rovné.

Typický začátečnický problém je také špatné držení těla po úderu. Hráč zůstane stát s rukama u těla a není připraven na další míč. Po každém úderu se vrať do základního postoje, ruce mírně před sebou, váha na předních chodidlech. Sleduj míč očima až do kontaktu a pak se ihned přesuň tam, kam letí. Přehazovaná se nevyhrává prvním úderem, ale tím, že jsi pořád byt v paneláku pohybu a míč nezastavíš.

Ukončení dělejte ve třech krocích. Nejprve oznamte termín posledního setkání s předstihem alespoň dvou týdnů. Pak věnujte závěrečné setkání tomu, co si kdo odnáší, a výslovně pojmenujte, co zůstává otevřené. Nakonec domluvte, co bude následovat — pravidelná schůzka, jiný formát nebo prostě návrat k běžné práci. Bez tohoto přechodu lidé nevědí, co si z hry vzít do reality.