Co udělat v první hodině, aby se skupina nebála mluvit? > 자유게시판

Vyzkoušejte hru nejdříúložné prostory v malém bytě nanečisto bez dětí. Zahrajte si sami nebo s partnerem, ať víte, kde se zaseknete. Pak ji ukažte dítěti, ale nechte ho nejprve jen pozorovat. Teprve potom ho zapojte. První hra by měla skončit dřív, přejít na web než dítě omrzí. Když vidíte, že přestává vnímat, řekněte: „Ještě jedno kolo a končíme. If you loved this article and you would like to get more info concerning úložné prostory v Malém bytě i implore you to visit our site. " Dítě se tak učí, že hra má konec, a ne že je to nekonečná otrava.

Většina rodin, které se rozhodnou vytvořit si vlastní deskovou hru, skončí u toho, že děti po deseti minutách odejdou a rodiče zůstanou sedět nad rozpracovaným nápadem. Důvod nebývá v nedostatku fantazie, ale v tom, že se hra začne vymýšlet od pravidel a komponentů místo od toho, co má hráče bavit. První krok je proto jiný: sedněte si s dětmi ke stolu a řekněte si, co by chtěly zažít. Rychlost, napětí, sbírání, stavění, klamání, nebo jen příjemnou činnost bez stresu. Zapište tři až čtyři takové pocity a teprve pak hledejte téma.

Větší děti a scénky ve dvoji

Předškolák sedí u stolu s kartami nebo figurkami a chce hrát. Jenže co skutečně zvládne? Většina dětí mezi pátým a šestým rokem udrží pozornost u jedné činnosti zhruba deset až patnáct minut. Dokáže čekat, až na ně přijde řada, rozpozná barvy, tvary, počítá do deseti a chápe jednoduchá pravidla. Nezvládne ale prohrávat bez emocí, udržet strategii na několik tahů dopředu ani hrát ve větší skupině bez dohledu.

Nakonec si dejte pozor na přehnanou složitost. Systém, kde se body násobí koeficienty podle typu aktivity, dne v týdnu a nálady vedoucího, nikdo nepochopí. Držte se jednoduchého pravidla: za běžnou aktivitu maximálně tři body pro hlídku, za výjimečný výkon pět. Zapište je do tabulky, kterou zvládne přečíst i devítileté dítě. Jednoduchost není slabost — je to podmínka, aby bodování vydrželo celý tábor a nikdo kvůli němu neztratil chuť hrát.

Druhá častá chyba je tajné bodování. Vedoucí si píše body do sešitu a děti je vidí jednou za dva dny. To je zabiják chuti. Body musí být vidět neustále — na tabuli, na velkém papíře v jídelně nebo na kartičkách u jednotlivých hlídek. Aktualizujte je alespoň jednou denně, ideálně večer po programu. Když se body objeví až na konci tábora, nikdo nemá šanci reagovat a hra ztrácí napětí.

Vyhněte se klasickému rozřazovacímu testu na celou hodinu. Test sice něco ukáže, ale lidé si po něm připadají jako u zkoušky. Mnohem lepší je krátká písemná aktivita na pět minut, kde dokončí tři věty o sobě. Z odpovědí poznáte slovní zásobu i schopnost tvořit věty. Zbytek hodiny pak věnujte společné práci, ne hodnocení.

Proč nestačí jen představení a rozřazovací test Formální představení často sklouzne k úložné prostory v malém bytěýčtu zaměstnání a koníčků, po kterém nikdo nic neví. Zařaďte jednoduchou aktivitu, kde musí každý zjistit od ostatních jednu konkrétní informaci a pak ji předat skupině. Například: kdo cestoval vlakem déle než tři hodiny, kdo vaří rád bez receptu. Během obcházení přirozeně vzniká komunikace. Vy jen posloucháte a občas zopakujete, co jste slyšeli, abyste potvrdili, že rozumíte.

První hodina s novou skupinou rozhoduje o tom, jak bude vypadat celý zbytek kurzu. Lidé přicházejí s napětím, často si myslí, že jsou jediní, kdo má mezery. Než začnete probírat obsah, musíte zajistit, aby se navzájem zorientovali. Nepředstavujte se vy jako první dlouhým monologem. Místo toho dejte každému dvě minuty, ať řekne jméno, odkud je a co ho přivedlo. Tím se prolomí led a vy získáte přehled o úrovni.

Typická chyba je mluvit příliš rychle a používat slova, kterým skupina nerozumí. Když se někdo zeptá, co znamená určitý výraz, neopakujte ho hlasitěji. Vysvětlete ho jednoduše jinými slovy nebo ukažte na předmět. Zároveň se vyhněte tomu, abyste opravovali každou chybu. V první hodině opravujte jen to, co brání porozumění. Jinak lidé ztichnou a začnou si psát poznámky místo mluvení.

Na konci hodiny shrňte, co jste dělali, a nechte každého napsat na lísteček jednu věc, kterou si chtějí příště zopakovat. Lístečky si vyberte a přečtěte si je před další hodinou. Získáte tak konkrétní informace, co skupinu pálí. Zároveň tím dáváte najevo, že jejich potřeby berete vážně. Příští hodinu začněte právě tím, co se objevilo na lístečcích. Vznikne plynulé pokračování a trapné ticho se už nebude opakovat.

Body za snahu, ne jen za vítězství Do průběžného bodování patří i takzvané malé body. Třeba za dodržení večerky, za to, že hlídka nemá nikoho, kdo by se stranil, nebo za pomoc při přípravě programu. Tyto body přidělujte okamžitě a veřejně. Dítě, které nikdy nevyhraje závod, ale třikrát pomohlo s nádobím, potřebuje vidět, že jeho činnost má hodnotu. Pozor na opačný extrém: body za každou maličkost vedou k tomu, že si děti začnou počítat i to, kolikrát si došly na záchod.