Když děti potřebují vlastní místo, ohraničte koutek na hraní > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Dětský pokoj přestane fungovat ve chvíli, kdy dítěti začne být třináct nebo čtrnáct. Najednou je v místnosti člověk, který potřebuje soukromí, místo na učení i prostor pro vlastní věci. Staré uspořádání tomu neodpovídá a rodiče často řeší jen povrch – barvu stěn nebo nový nábytek. Přitom jde hlavně o funkci a hranice.

Pátý postup je údržba a úprava. Koutek na hraní není neměnný. Jak dítě roste, mění se jeho potřeby. Po půl roce zkuste uspořádání přehodnotit, něco přidat, něco ubrat. Zapojte dítě do rozhodování, ale zachovejte jasná pravidla. Denní rutina pomáhá: před spaním společně uklidíte, ráno si můžete hrát znovu. Pokud koutek funguje, dítě si tam chodí hrát samo a vy máte v obývacím pokoji alespoň kousek pořádku.

Barvy a materiály slaďte se zbytkem místnosti. Výrazná oranžová nebo růžová přitáhne pozornost a v malém prostoru bude působit jako další nábytek navíc. Světlé dřevo, bílá plátno a přírodní len splynou s okolím a domeček nebude opticky zmenšovat pokoj. Stejně tak se vyhněte potiskům s velkými vzory; drobný vzor nebo jednobarevná látka nechá prostor dýchat. Dítěti to nevadí, ocení spíš to, že si může vzít do domečku polštář, knížku a mít tam vlastní světlo.

Rozhodující je orientace místa. Roh u okna vypadá lákavě, ale přímé slunce na monitor vadí a v létě se u okna nedá sedět. Pokud jiná možnost není, použijte záosvětlení v obývákuěsy nebo rolety a monitor postavte bokem ke světlu, ne proti němu. Roh u dveří zase znamená, že vás bude rušit každý příchod a odchod. Nejlepší kompromis je kout, kde za zády není průchod a kam nedopadá ostré světlo.

Světlo a stěny rozhodují víc než hrač

Častá chyba je zapomenout na větrání a vlhkost. Prostor pod postelí je uzavřený, takže se v něm rychle drží prach a vydýchaný vzduch. Nechte proto alespoň jednu stranu koutku otevřenou, případně použijte závěs jen přes polovinu šířky. Závěs ze silné látky sice vypadá jako tajná skrýš, ale pokud jím zakryjete celý prostor, děti tam dlouho nevydrží a koutek přestane fungovat.

Bezpečnost je tady důležitější než v jiné části pokoje. Zkontrolujte, že spodní lůžko nebo rošt nejsou uvolněné a že žádná hrana nevyčnívá do výšky hlavy dítěte. Pokud je koutek osvětlený jen z pokoje, přidejte nízké LED pásky nalepené zezdola na rám postele — světlo nesmí svítit do očí, když si dítě sedne zády ke zdi. Kabely veďte v liště po noze postele, nikdy volně po zemi, kde se o ně dá zakopnout.

Třetí postup řeší ukládání. Do koutku umístěte otevřené boxy, nízké police a koše, které dítě dosáhne samo. Každá věc by měla mít své místo a dítě by mělo vědět, kam co patří. Pomáhá barevné rozlišení: auta do modrého koše, kostičky do červeného. Nepřeplňujte prostor, méně hraček znamená větší přehled. Typická chyba je přeplněný koutek, kde se dítěti nedaří nic najít, a tak všechno vysype na zem. Jednou za čas projděte hračky a ty nevyužité odložte.

Poslední věc, kterou většina lidí podcení, je výměna vzduchu při úklidu. Jednou za čas vyndejte všechny bedny ven, vytřete podlahu a zkontrolujte, jestli se pod postelí nehromadí hračky, které už nikdo nepoužívá. Právě tam vzniká nepořádek, který se pak valí do celého pokoje. Když koutek udržíte lehký, vzdušný a bezpečný, děti ho začnou používat samy od sebe — a vy získáte zpátky podlahu v pokoji.

Patrová postel je v malém dětském pokoji často nutností, ne luxusem. Jenže místo pod ní bývá většinou nevyužitá skládka krabic a vysavače. Právě tam se dá ale vytvořit herní koutek, který děti přitáhne víc než celý zbytek pokoje. Rozhoduje přitom výška postele, umístění pevné příčky a způsob, jakým prostor oddělíte od okolního ruchu.

Prvním krokem je výběr místa. Hledejte v rohu místnosti, kde je alespoň jedna pevná stěna a dostatek světla. Vyhněte se průchozím cestám, přímému slunci na obrazovky a místům u radiátoru. Dítě by mělo mít koutek na dohled, ne za zavřenými dveřmi. Změřte prostor a nakreslete si jednoduchý plán. Typická chyba: koutek umístíte do tmavého koutu, kde se dítěti nelíbí, a ono si stejně hraje jinde.

Pevné hranice místo neustálého uklízení Druhý postup se týká samotného ohraničení. Použijte nízký nábytek, knihovnu otočenou bokem, koberec s výrazným okrajem nebo barevnou lepicí pásku na podlaze. Hranice nemusí být vysoká, stačí, když ji dítě přejde a ví, že je v herním prostoru. U menších dětí se osvědčila nízká ohrádka, u větších stačí vizuální předěl. Vyhněte se ostrým hranám a těžkým předmětům, které by mohly spadnout. Koberec by měl být pratelný, protože dřív nebo později přijde na řadu malování nebo svačina.

For more about informace take a look at our own site.