Co všechno vás čeká v prvních měsících s miminkem? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Základem je spánek – váš i miminka. Děti v tomto věku spí v kratších cyklech, takže se připravte na to, že noční probouzení je běžné. Zkuste spát, kdykoli spí dítě, i když to znamená lehnout si přes den. Vyhněte se kofeinu po odpoledni a večer tlumte světla, abyste podpořili tvorbu melatoninu. Typickou chybou je snaha o dokonalý noční klid hned od začátku – dítěti trvá několik týdnů, než si vytvoří vlastní rytmus.

Častou chybou je také to, že rodiče nechávají dítě ve vrstveném oblečení. Tlustá zimní bunda nebo kombinéza způsobí, že pásy nejsou dostatečně napnuté – při nárazu se látka stlačí a dítě z pásů vyklouzne. Proto dítě do sedačky svlékněte, připoutejte ho a teprve poté přikryjte dekou nebo mu dejte bundu přes pásy. Stejně tak dejte pozor na polohu hlavičky – pokud hlavička spadne dopředu, je sedačka příliš sklopená a dítě může mít problém s dýcháním. Sklon by měl být takový, aby hlavička zůstala v prodloužení páteře.

Důležité je také nastavit jasná a srozumitelná pravidla, If you liked this write-up and you would certainly like to obtain additional info regarding web kindly check out our own web site. která platí pro všechny stejně. Například: věci, které si půjčíš, vracíš ve stejném stavu; pokud chceš věc, kterou má sourozenec, počkáš, až ji dohraje; nebo když něco rozbiješ, opravíš to, jak nejlépe umíš. Pravidla by měla být krátká a viditelná – můžou viset na lednici. Když je někdo poruší, vztáhněte to k pravidlu, ne k osobě: „U nás platí, že se věci vracejí ve stejném stavu. Teď je čas na to, abys to dodržel." Vyhnete se tím zbytečnému moralizování.

Osvědčená technika je rozebrat konflikt až ve chvíli, kdy jsou děti v klidu. Zeptejte se každého zvlášť: „Co se stalo a co jsi cítil?" Nechte je mluvit bez přerušování a pak se ptejte, co by příště udělaly jinak. Nehodnoťte jejich odpovědi, jen je poslouchejte. Děti se tak učí dívat se na situaci z nadhledu. Pozor ale na častou chybu: nesrovnávejte děti mezi sebou. Věty typu „tvůj bratr se takhle nechová" vedou jen k žárlivosti a pocitu křivdy.

První praktický krok: zaměřte se na to, co se povedlo. Většina z nás má tendenci komentovat hlavně chyby — rozbitý hrneček, rozházené hračky, křik. Zkuste naopak alespoň třikrát denně pojmenovat něco, co se podařilo: "vidím, že jsi si sám uklidil pastelky," nebo "líbí se mi, jak jsi počkal, než jsem domluvila." Mozek dítěte se tak učí, že pozornost se dá získat i bez negativního chování. Pozor na falešnou pochvalu — děti ji vycítí.

Vážnější problém nastává u starších dětí a dospívajících. Tady už nejde o běhání po bytě, ale o čas u obrazovky, nebo o domácí povinnosti. Častý omyl je měnit pravidla podle nálady. Pokud je domluva, že se hraje hodinu, a vy jednou dovolíte dvě hodiny a podruhé za stejnou věc trestáte, dítě se přestane orientovat. Dopředu si ujasněte, co je „hodina u obrazovky" v pracovní den a co o víkendu. A hlavně – pravidla měňte, až když je klid. Nikdy ne ve chvíli, kdy se perete o to, aby se telefon vypnul. Jinak se z vás stane nepřítel, ne autorita.

Vyzkoušejte malování na kuchyňskou fólii. Na rovný tác natáhněte potravinovou fólii, nakapejte na ni trochu vodových barev nebo prstových barev a nechte dítě prstem nebo štětcem barvy stěn do obýváku rozmazávat. Pozor na jedno: fólie musí být dokonale napnutá, aby se netvořily kaluže, jinak barvy stečou a obrázek se rychle změní v nečitelnou kaši. Dítě se učí jemné motorice, když prstem sleduje cestičku barvy, a zároveň objevuje, jak se míchají odstíny. Po dokončení můžete fólii přiložit na papír a obtisknout — vznikne originální tisk.

Další oblastí, kde se dělají chyby, je přechod z jedné skupiny do druhé. Děti zůstávají v sedačce, dokud jim nevyroste hlava nad horní hranu nebo dokud nedosáhnou maximální hmotnosti. U skupiny 2/3 (výškově nastavitelné) jezdí děti s opěradlem až do výšky 150 cm. Bez opěradla (tzv. podsedák) jezdí až tehdy, kdy jsou dostatečně vysoké – minimálně 125 cm, ideálně více. Podsedák bez opěradla se nesmí používat pro děti, které nesplňují minimální hmotnost, a vždy musí být správně veden pás přes rameno a pánev, nikdy přes krk nebo břicho.

Bezpečnost dětí v autě začíná u správně zvolené autosedačky. Není to ale jen o tom, že dítě do ní posadíte a připoutáte. Klíčové je, aby sedačka odpovídala věku, hmotnosti a výšce dítěte – a aby byla správně nainstalovaná. Mnoho rodičů dělá zásadní chybu už při výběru, když se řídí pouze věkem dítěte. Přitom hmotnost a tělesná stavba jsou mnohem důležitější. Dvouleté dítě může mít klidně velikost čtyřletého, a naopak. Proto se vždy dívejte na štítek sedačky, kde najdete hmotnostní rozsah, a porovnejte ho s aktuální váhou vašeho dítěte.