Když začneš s Pythonem, rutina zmizí a zůstane čas
페이지 정보
본문
Třetím krokem je zvážit, jak chcete řešit pozdější změnu podmínek. Některé projekty používají dvojí licencování nebo přechod na novější verzi licence. Pozor na formulace typu „a pozdější verze" – dávají budoucím příjemcům možnost řídit se i verzí, kterou jste při zveřejnění neznali. Pokud chcete mít jistotu, uveďte konkrétní číslo verze licence.
Dávejte pozor na tichý zdroj chyb: porovnávání. Operátor == převádí typy a občas vrátí úložné prostory v malém bytěýsledek, který nikdo nečekal. Používejte === a !==, dokud k tomu nemáte skutečný důvod. Stejně tak var dnes nemá v běžném kódu co dělat; použijte const, a když hodnotu měníte, let. Zamezíte tím mnoha chybám, které vznikají kvůli chování rozsahu platnosti.
Technické dluhy vznikají z konkrétních rozhodnutí, která se dají pojmenovat. Například: přihlašovací údaje napevno v kódu, databázové dotazy v cyklu, chybějící zálohy, testování jen ručně na cizím počítači. Každé takové rozhodnutí má svou cenu později. Není nutné mít perfektní architekturu, ale je nutné vědět, které z těchto věcí odkládáte a proč. Napište si je do seznamu a naplánujte, kdy je opravíte.
Typická chyba je dlouhé držení větve a čekání na schválení. Další je force push do sdílené větve, který smaže kolegům jejich commity. Vyhněte se také commitům se zprávami typu „oprava" nebo „úpravy". Zaveďte si pravidlo, že hlavní větev je chráněná a přímý push do ní není možný. Tým, který dodržuje krátké větve, jasné zprávy a povinnou kontrolu, stráví méně času hašením požárů a více psaním kódu, který funguje.
Nakonec konzistence. Formátování, středníky, uvozovky, pořadí importů – to vše by mělo být stejné v celém projektu. Nemá cenu dohadovat, kdo má pravdu; nastavte jeden nástroj na formátování a nechte ho rozhodovat. Kód, který se neformátuje ručně, se čte výrazně lépe a v recenzích se pak řeší logika, ne mezery. Čistý kód není otázka vkusu, ale disciplíny, kterou oceníte především ve chvíli, kdy do něj budete muset sáhnout po delší době.
Po nasazení projekt nekončí. Někdo musí sledovat chyby, aktualizovat závislosti a řešit, co se stane, když přestane fungovat e-mail nebo platební bránábytek na míru. Domluvte se předem, kdo to bude dělat, jak rychle a co se stane, když dotyčný onemocní. Projekt bez vlastníka po nasazení je jen dražší verze prototypu.
Kdy je lepší vývoj zastavit a znovu se zeptat Komunikace se nesmí omezit na předání zadání a čekání na hotové dílo. Naplánujte krátké kontrolní body po dvou až třech týdnech. Na každém z nich ukažte něco, co se dá kliknout, ne prezentaci. Zpětná vazba nad hotovou funkcí je levná, zpětná vazba nad hotovým projektem je drahá. Pokud zadavatel na kontrolním bodu řekne „já jsem si to představoval jinak", je to signál k zastavení a k upřesnění zadání, ne k dalším úpravám naslepo.
Rozsah je potřeba popsat chováním, ne seznamem obrazovek. Místo „bude tam administrace" napište, kdo se přihlašuje, co vidí, co může měnit a co se stane, když něco smaže. Ke každému bodu přidejte, co je mimo rozsah. Právě věty typu „to se ještě doladí" způsobují, že se projekt v polovině rozpadne na hádku o peníze. Rozsah podepište obě strany a uložte ho na místo, kam mají přístup všichni.
Na co si dát pozor: absolutní cesty v kódu. Skript, který funguje na tvém počítači, spadne na jiném, protože cesta začíná jménem tvého uživatele. Používej relativní cesty nebo proměnné prostředí. Dále neošetřené výjimky — když skript narazí na chybějící soubor nebo nedostupnou síť, má skončit srozumitelnou zprávou, ne dvaceti řádky tracebacku. A nakonec: neukládej do kódu přihlašovací údaje ani klíče. Patří do souboru, který není součástí repozitáře, nebo do proměnných prostředí.
Projekt s webovým vývojem má málokdy problém v samotném kódu. Selhává obvykle dřív, než programátor napíše první řádek, a to v okamžiku, kdy se zadání, rozpočet a očekávání rozejdou třemi různými směry. Tři nejčastější příčiny jsou: nejasně definovaný rozsah, podceněná komunikace se zadavatelem a ignorování toho, co se stane po nasazení. Všechny tři se dají řešit ještě před spuštěním vývoje.
kód v JavaScriptu nepoznáte podle toho, že funguje. Poznáte ho podle toho, že se v něm po půl roce vyznáte i vy sám. Nejčastější chyba, která čitelnost ničí, je nadměrné vnořování. Funkce, ve které je if uvnitř for uvnitř if uvnitř try, se čte jako rozbitý strojní překlad. Řešení je přitom jednoduché: místo dalšího odsazení použijte návrat předčasně. Když platí okrajová podmínka, funkci ukončete hned na začátku. Zbytek těla pak zůstane v jedné rovině a čte se shora dolů.
Dávejte pozor na tichý zdroj chyb: porovnávání. Operátor == převádí typy a občas vrátí úložné prostory v malém bytěýsledek, který nikdo nečekal. Používejte === a !==, dokud k tomu nemáte skutečný důvod. Stejně tak var dnes nemá v běžném kódu co dělat; použijte const, a když hodnotu měníte, let. Zamezíte tím mnoha chybám, které vznikají kvůli chování rozsahu platnosti.
Technické dluhy vznikají z konkrétních rozhodnutí, která se dají pojmenovat. Například: přihlašovací údaje napevno v kódu, databázové dotazy v cyklu, chybějící zálohy, testování jen ručně na cizím počítači. Každé takové rozhodnutí má svou cenu později. Není nutné mít perfektní architekturu, ale je nutné vědět, které z těchto věcí odkládáte a proč. Napište si je do seznamu a naplánujte, kdy je opravíte.
Typická chyba je dlouhé držení větve a čekání na schválení. Další je force push do sdílené větve, který smaže kolegům jejich commity. Vyhněte se také commitům se zprávami typu „oprava" nebo „úpravy". Zaveďte si pravidlo, že hlavní větev je chráněná a přímý push do ní není možný. Tým, který dodržuje krátké větve, jasné zprávy a povinnou kontrolu, stráví méně času hašením požárů a více psaním kódu, který funguje.
Nakonec konzistence. Formátování, středníky, uvozovky, pořadí importů – to vše by mělo být stejné v celém projektu. Nemá cenu dohadovat, kdo má pravdu; nastavte jeden nástroj na formátování a nechte ho rozhodovat. Kód, který se neformátuje ručně, se čte výrazně lépe a v recenzích se pak řeší logika, ne mezery. Čistý kód není otázka vkusu, ale disciplíny, kterou oceníte především ve chvíli, kdy do něj budete muset sáhnout po delší době.
Po nasazení projekt nekončí. Někdo musí sledovat chyby, aktualizovat závislosti a řešit, co se stane, když přestane fungovat e-mail nebo platební bránábytek na míru. Domluvte se předem, kdo to bude dělat, jak rychle a co se stane, když dotyčný onemocní. Projekt bez vlastníka po nasazení je jen dražší verze prototypu.
Kdy je lepší vývoj zastavit a znovu se zeptat Komunikace se nesmí omezit na předání zadání a čekání na hotové dílo. Naplánujte krátké kontrolní body po dvou až třech týdnech. Na každém z nich ukažte něco, co se dá kliknout, ne prezentaci. Zpětná vazba nad hotovou funkcí je levná, zpětná vazba nad hotovým projektem je drahá. Pokud zadavatel na kontrolním bodu řekne „já jsem si to představoval jinak", je to signál k zastavení a k upřesnění zadání, ne k dalším úpravám naslepo.
Rozsah je potřeba popsat chováním, ne seznamem obrazovek. Místo „bude tam administrace" napište, kdo se přihlašuje, co vidí, co může měnit a co se stane, když něco smaže. Ke každému bodu přidejte, co je mimo rozsah. Právě věty typu „to se ještě doladí" způsobují, že se projekt v polovině rozpadne na hádku o peníze. Rozsah podepište obě strany a uložte ho na místo, kam mají přístup všichni.
Na co si dát pozor: absolutní cesty v kódu. Skript, který funguje na tvém počítači, spadne na jiném, protože cesta začíná jménem tvého uživatele. Používej relativní cesty nebo proměnné prostředí. Dále neošetřené výjimky — když skript narazí na chybějící soubor nebo nedostupnou síť, má skončit srozumitelnou zprávou, ne dvaceti řádky tracebacku. A nakonec: neukládej do kódu přihlašovací údaje ani klíče. Patří do souboru, který není součástí repozitáře, nebo do proměnných prostředí.
Projekt s webovým vývojem má málokdy problém v samotném kódu. Selhává obvykle dřív, než programátor napíše první řádek, a to v okamžiku, kdy se zadání, rozpočet a očekávání rozejdou třemi různými směry. Tři nejčastější příčiny jsou: nejasně definovaný rozsah, podceněná komunikace se zadavatelem a ignorování toho, co se stane po nasazení. Všechny tři se dají řešit ještě před spuštěním vývoje.
kód v JavaScriptu nepoznáte podle toho, že funguje. Poznáte ho podle toho, že se v něm po půl roce vyznáte i vy sám. Nejčastější chyba, která čitelnost ničí, je nadměrné vnořování. Funkce, ve které je if uvnitř for uvnitř if uvnitř try, se čte jako rozbitý strojní překlad. Řešení je přitom jednoduché: místo dalšího odsazení použijte návrat předčasně. Když platí okrajová podmínka, funkci ukončete hned na začátku. Zbytek těla pak zůstane v jedné rovině a čte se shora dolů.
- 이전글Flurbeleuchtung: Der Fehler, der jede Helligkeit zunichte macht 26.10.02
- 다음글uniform The t shirt first was worn by American troops during WWI who, during an particularly hot summer spent in Europe, realized that whereas they had been dressed within the heavy wool of their uniforms, the European troops had been wearing easy "T" s 26.10.02
댓글목록
등록된 댓글이 없습니다.