Když přecházíte z JavaScriptu, TypeScript vám ušetří hodiny > 자유게시판

• 목록
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nejčastější chyby jsou tři. První je odhadovat podle podobného úkolu z minulosti, aniž by se ověřilo, že měl stejnou míru skryté práce. Druhá je počítat jen s ideálním průběhem bez chyb a bez čekání. Třetí je mlčet o nejistotě a předat jedno číslo, které vypadá přesně, ale přesné není. Všechny tři vedou ke stejnému výsledku: tlak na lidi a zpoždění, které nikoho nepřekvapí.

Pro sledování hodnot bez zastavení běhu slouží podmíněné zarážky. Místo aby se program zastavil při každém průchodu cyklem, nastavíte podmínku, například že index je větší než určitá hodnota. Tím přeskočíte stovky zbytečných zastavení. Užitečné je i watch výrazů, kam si přidáte konkrétní proměnnou nebo složitější výraz a jeho hodnota se aktualizuje při každém kroku. Pokud se hodnota nezmění, i to je informace: znamená to, že váš kód na tom místě vůbec neběží.

Dokumentaci udržujte na jednom místě a považujte ji za součást kódu. Když se změní chování endpointu, změňte dokumentaci ve stejném commitu jako kód. Ideálně tak, aby se dokumentace generovala nebo alespoň kontrolovala automaticky. Ruční kopírování do externího nástroje dříve nebo později zastará. Pokud to jde, přidejte do repozitáře i ukázkové požadavky a odpovědi, které lze spustit proti testovacímu prostředí. Frontend si tak ověří integraci dřív, než narazí na produkci.

Přechod z JavaScriptu na TypeScript není jen otázka přidání typů. Znamená to změnu způsobu, jakým přemýšlíte o datech ve svém kódu. Zatímco v JavaScriptu si můžete dovolit ignorovat, Rekonstrukce koupelny Krok za krokem co přesně funkce vrací, TypeScript vás donutí to vyjádřit. To je nepříjemné jen první týden. Pak zjistíte, že většina chyb, které jste dříve hledali v konzoli, zmizí ještě před spuštěním.

Co ověřit při prvním spuštění projektu Po otevření složky zkontrolujte tři věci. První je vybraný interpret: v nastavení musí být vidět cesta do virtuálního prostředí, ne systémová instalace. Druhá je formátování a kontrola stylu — zapněte je hned, ne až po stovkách řádků, jinak budete opravovat mezery ručně. Třetí je našeptávač založený na typech. Bez něj přijdete o polovinu výhod prostředí. Praktické je nastavit ukládání se automatickým formátováním a řádkování na osmdesát nebo sto znaků. Ušetříte tím dohadování v týmu i v vlastních skriptech.

Ptejte se na režim provozu, ne jen na seznam funkc

Nakonec se ptejte, kolik času strávíte v jednom nástroji. Pokud píšete hlavně krátké utility a občasný skript, zůstaňte u editoru, který startuje okamžitě. Jakmile ale projekt obsahuje testy, ladění, databázi a více modulů, přejděte k plnému prostředí s integrovaným terminálem a správou prostředí. Rozhodnutí není jednorázové: klidně rekonstrukce koupelny krok za krokemčněte v lehkém editoru a až narazíte na jeho limity, přejděte jinam. Důležité je mít nastavení verzované a stejné na všech strojích, jinak se z pohodlného vývoje stane dohadování o mezerách a cestách.

Než začnete cokoli instalovat, zjistěte, jak budete kód spouštět. Pokud stačí příkaz v terminálu a výstup čtete tam, nepotřebujete integrovaný debugger ani grafickou konzoli. Jestli ale ladíte cykly a rekurzi, breakpointy a krokování se vyplatí. Rozhoduje také práce s virtuálními prostředími: ověřte, že si editor sám načte interpret z aktivovaného prostředí. Častá chyba je spuštění souboru globálním Pythonem, když máte závislosti nainstalované jinde. Kód pak hlásí chybějící modul, i když je modul správně nainstalovaný.

U rozsáhlejších projektů sledujte, jak si prostředí poradí s více soubory a balíčky. Otevřete kořenovou složku, ne jednotlivý soubor, aby fungovalo hledání v celém projektu a přeskakování na definice. Pokud nástroj indexuje příliš pomalu, vylučte z indexování složky s daty, virtualenv a cache. Další častá chyba je ignorance souboru s nastavením projektu, který se nemá verzovat. Bez něj si každý v týmu nastaví jiné odsazení i interpret a rozdíly v commitech rostou.

Volba prostředí pro psaní kódu v Pythonu se láme na dvou otázkách: jak velké projekty řešíte a jak moc chcete, aby za vás nástroj přemýšlel. Pro skript do padesáti řádků, který občas spustíte z terminálu, je velké integrované prostředí spíš na obtíž. Načítá se dlouho, indexuje celý adresář a nutí vás klikat přes panely, které vůbec nepotřebujete. Lehký editor s pluginy pro zvýraznění syntaxe, našeptávač a spouštění kódu zvládne stejnou práci bez zdržování.

If you cherished this posting and you would like to receive additional information concerning úložné Prostory v malém bytě kindly go to the web site.