Co zyskáš, když v projektu zavedeš TypeScript > 자유게시판

• 목록
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

TypeScript není nový jazyk, který by nahradil JavaScript. Je to nadstavba, která k němu přidává statické typy a překládá se zpět do čistého JavaScriptu. Pro vývojáře to znamená jednu zásadní změnu: část chyb odhalíš už při psaní kódu, ne až za běhu aplikace v prohlížeči nebo na serveru. Pokud udržuješ projekt, kde se funkce předávají mezi soubory a nikdo přesně neví, co která proměnná obsahuje, TypeScript ti dá jasnou odpověď.

Přístupnost není volitelná nadstavba. Kontrast textu vůči pozadí musí být dostatečný, ovládací prvky musí mít viditelné ohnisko pro klávesnici a klikací plochy mají být dost velké i pro dotyk. Testujte rozhraní klávesnicí a se zapnutým čtečkou obrazovky. Pokud se v tom ztratíte vy, ztratí se i běžný uživatel na malém displeji nebo ve špatných světelných podmínkách. When you cherished this article and also you want to get more info about zdroj informací i implore you to check out the internet site. Velmi často stačí zvětšit odsazení, ztmavit text a přidat okraj k tlačítkům.

Arrow funkce zkracují zápis, ale mění vazbu this. Uvnitř metody objektu je proto nevhodné používat šipku, pokud potřebujete přístup k vlastnostem instance. Naopak v callbackech, jako je map nebo setTimeout, šipka často řeší ztracený kontext elegantněji než dřívější bind. Pozor také na chybějící složené závorky: pokud šipka vrací objektový literál, musí být obalený v závorkách, jinak interpret vnímá složené závorky jako tělo funkce a vrátí undefined.

Dávej pozor na rozhraní a typy, které popisují data z externích zdrojů, jako jsou odpovědi z API. TypeScript ověří strukturu jen tehdy, když ji sám popíšeš. Data zvenčí ale nejsou spolehlivá. Použij validační knihovnu nebo si napiš jednoduchou funkci, která zkontroluje, zda objekt odpovídá očekávanému tvaru. Jinak budeš mít typ, kterému kód věří, ale realita bude jiná.

Největší problém bývá asynchronní časování. Nepoužívejte pevné prodlevy, ale čekejte na Promise nebo použijte fake timers. U opakovaných volání ověřte, že se dispatch nezavolá vícekrát, než má. U chybových stavů zkontrolujte, že se po rejectu dispatchne chybová akce a že se stav nezasekne v načítání. Častá chyba je zapomenutý return uvnitř thunku – bez něj test nepozná, kdy je hotovo, a může předčasně skončit.

Sítě jsou třetí oblast, kde to lidé často vzdají. Kontejnery na stejné uživatelské síti se vidí podle jména, ne podle IP adresy. To znamená, že aplikace se nepřipojuje na localhost, ale na jméno služby. Pokud si v kontejneru nastavíte připojení na localhost, sáhnete si po svém vlastním kontejneru, ne po databázi vedle. Porty publikované přes -p slouží jen pro přístup z hostitele, nikoli pro komunikaci mezi kontejnery. Zaměnit tyto dvě roviny je pravděpodobně nejčastější zdroj zmatku.

Poslední oblastí je úklid. Docker má ve zvyku hromadit zastavené kontejnery, rady Pro rekonstrukci nepoužité image a dangling volumes. Disk se plní tiše a pak najednou není místo. Naučte se občas proběhnout stav a smazat, co už není potřeba. Pozor ale na docker system prune -a bez rozmyslu, protože smaže i image, které budete rekonstrukce koupelny krok za krokem chvíli potřebovat, a build poběží znovu od začátku. Kontejnerizace je nástroj, ne cíl. Když pochopíte vrstvy, sítě a životní cyklus, přestane být Docker magie a stane se obyčejným nástrojem, který dělá přesně to, co mu řeknete.

Chybové stavy a autentizace patří do dokumentace stejně jako úspě

První věc je image versus kontejner. Image je jen zmrazený souborový systém a metadata, kontejner je jeho spuštěná instance. Když spustíte docker run, nevzniká kopie image, ale jen zapisovatelná vrstva navrch. Proto se změny v kontejneru ztratí při jeho smazání. Řada začátečníků řeší, proč jim po docker rm zmizela data z databáze. Odpověď je jednoduchá: byla uvnitř kontejneru, ne mimo něj. Data, která mají přežít, patří do svazku (volume) nebo na připojený adresář hostitele.

Pro async akce použijte thunk middleware v testu. Vytvořte si falešný dispatch a falešný getState. Dispatch může být jednoduchá funkce, která ukládá volání do pole. getState vrací předpřipravený stav. Thunk pak zavoláte ručně s těmito mocky. Pokud thunk volá síťový požadavek, nahraďte ho mockem, který vrací Promise. Testovací runner počká na dokončení a vy zkontrolujete, jaké akce dispatch obdržel a v jakém pořadí.

Reducer testujte jako jakoukoli čistou funkci U reduceru začněte výchozím stavem a ověřte, že neznámá akce vrací stejný objekt. Potom přidejte konkrétní akci a porovnejte výsledek přes hlubokou rovnost. Nepište testy proti celému stromu stavu, pokud to není nutné – zbytečně křehne. Častá chyba je mutace: pokud reducer mění předaný stav, test to odhalí jen tehdy, když si před voláním uložíte kopii původního objektu a tu porovnáte. Dávejte pozor na vnořené objekty – mělká kopie nestačí, ověřte i vnitřní úrovně. U kombinovaných reducerů testujte každý díl zvlášť a teprve pak jeden test na složení.