Míčová hra na dlouhé chodbě: házení na cíl místo nárazu do zdi > 자유게시판

Častou chybou je příliš lehký míč. Ten sice neudělá modřinu, ale letí nepředvídatelně a padá dřív, než doletí k cíli, takže hra přestane bavit. Naopak příliš tvrdý míč se odráží od zdi velkou rychlostí a vrací se do prostoru, kde stojí hráči. Nejlepší je středně měkký míč, který drží směr, ale po nárazu neodskočí daleko. Před hrou zkuste pár hodů nanečisto a sledujte, kam se míč vrací. Podle toho upravte vzdálenost cíle nebo sílu hodu.

Nejčastější chyba je lepit tavnou pistolí přímo nábytek na míru látku, kterou chcete ještě prát. Horké lepidlo látku ztvrdne a při praní se odloupne i s kusem materiálu. Na textil proto používejte nit a jehlu, případně oboustrannou lepicí pásku, kterou po akci snadno sloupnete. U papírových masek zase lidé zapomínají na otvory pro oči a ústa – dítě v masce bez průhledu zakopne nebo se zalkne. Vystřihněte otvory o něco větší, než se zdá potřeba, a hrany zalepte páskou, aby neškrábaly.

Pozor na bodování, které odměňuje jen rychlost. Rychlé týmy vyhrají všechno a pomalé přestanou zkoušet. Zařaďte hry, kde rozhoduje přesnost, trpělivost nebo plánování. Když má tábor deset her a všechny jsou o rychlosti, je to buď přehlídka jedné dovednosti, nebo nuda pro ostatní. Střídejte to. A hlavně: bod za přesnost nedávejte jen jednomu týmu. I tady platí, že odměna má být odstupňovaná, ne vítěz bere vše.

Na závěr platí, že cílem není soutěž o nejsilnější hod, ale hra, která skončí dřív, než někdo narazí do zdi. Když se daří, můžete přidat druhé kolo s cílem výš nebo s delší vzdáleností odrazu. Jakmile ale začnou hráči běhat za míčem až na konec chodby, hru zastavte a vraťte se k základní variantě. Bezpečná chodba je ta, kde se míč odráží, ne ta, kde se odráží člověk.

Základní variantou je házení na cíl. Na konec chodby postavte stabilní koš, kbelík nebo krabici a vymezte čáru, ze které se hází. Důležité je, aby cíl nebyl těsně u zdi — nechte za ním alespoň půl metru prostoru, aby míč mohl spadnout za něj, aniž by se odrazil zpět do hráče. Hráči se střídají v hodech a počítají zásahy. Kdo se trefí, jde o krok dál; kdo mine, vrací se na start. Tím se tempo přirozeně zpomalí a nikdo neběží plnou rychlostí do zdi.

Odraz od boční stěny místo přímého letu Jestliže je chodba opravdu úzká, přímý hod na cíl je riskantní. Pomůže pravidlo, že se míč musí nejdřív odrazit od boční stěny a teprve pak trefit cíl. Hráč tak stojí bokem, ne čelem ke zdi, a míč letí šikmo. Přirozeně to snižuje rychlost a mění úhel, takže i nepovedený hod skončí spíš na podlaze než v obličeji protihráče. Na boční stěnu můžete kousek pásky nalepit jako značku, od které se má odrážet. Není to nutné, ale pomáhá to dětem i dospělým držet stejná pravidla.

Ticho není selhání. Je to signál, že otázka byla moc široká nebo moc osobní. Místo abyste ho zaplnili mluvením, zúžte zadání. Místo „Co očekáváte od kurzu?" se ptejte „Kterou jednu věc už jste zkoušeli a nevyšla?" Na tuhle otázku má odpověď každý a odpovídá se snadno, protože nejde o názor, ale o zkušenost. Další možnost je dát lidem dvě minuty na zápis odpovědi na papír a pak je nechat přečíst, co napsali. Psaní zklidní a odpověď je hotová dříúložné prostory v malém bytě, než na ni dojde.

Dále si určete jasná pravidla a několikrát je zopakujte v klidu, ne při hádce. Dítě musí vědět, kam smí a kam ne, co dělat, když se zraní, a komu zavolat. Praktické je domluvit se se sousedy, aby věděli, že dítě je venku samo, a mohli v případě potřeby zasáhnout. Zároveň se domluvte, že dítě může kdykoli přijít dovnitř – pokud se bojí nebo se něco stane, nesmí mít pocit, že ho za to potrestáte.

Pravidla pište tak, aby je přečetl i ten, kdo u hry nesed