Na závěr platí tři praktické rady. Nejprve vždy ukažte vlastní krátkou ukázku, aby děti viděly, že se nemusíte stydět. Za druhé mějte připravený zásobník témat na papírcích, protože vymýšlet je za pochodu unaví i zkušeného ve > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Začněte od rozhodnutí, ne od výroby. Sepište si na papír, Wirsuchenjobs.de co mají hráči dělat, jak poznají, že vyhráli, a co se stane, když někdo zabloudí nebo nechce pokračovat. Teprve pak řešte, jestli to bude s kostkou, kartami, nebo figurkami. Tři až pět pravidel je strop; šesté už si děti nepamatují a začnou se hádat o výklad. Napište je velkým písmem na kartu, kterou položíte doprostřed stolu, aby se dala kdykoli otočit a zkontrolovat.

Druhý oblíbený typ je číselný kód. Každé písmeno dostane své číslo podle pořadí v abecedě: A je 1, B je 2, C je 3. Slovo „KŮŇ" se zapíše jako „13 21 14". Tady pozor na dvě věci. If you have any concerns pertaining to in which and how to use Http://Bookmarkingcentrals.Com/User/Rodhfu364921/History/, you can contact us at our internet site. Za prvé, písmena s diakritikou mají v české abecedě vlastní pozice, takže Ř není R. Za druhé, dvojciferná čísla se pletou s jednocifernými. Pište je proto odděleně mezerou nebo čárkou, nikdy ne dohromady. Pokud dítě čte „131" jako jedno číslo, je to vaše chyba v zápisu, ne jeho.

Sbírání listů na pexeso vypadá jako jednoduchá podzimní aktivita, ale většina lidí skončí u první hry. Listy se začnou kroutit, barvy blednou a po dvou kolech se páry nedají rozeznat. Přitom stačí pár úprav a hra vydrží celé odpoledne i déle. Rozhodující není jen výběr listů, ale hlavně to, co s nimi uděláte před samotným hraním.

Před hrou si projděte trasu sami a změřte ji. Zapište si, kolik kroků skutečně vychází, a údaje v instrukcích upravte. Počítejte s tím, že děti dělají kratší kroky než dospělý. Pokud naměříte čtyřicet kroků, napište do instrukce padesát a nechte je zastavit pět kroků před bodem. Lepší je mírně přestřelit a hledat, než dojít a nic nenajít.

Na startu vysvětlete pravidla během dvou minut. Děti potřebují vědět, co mají dělat, když se ztratí, a kam se vrátit. Domluvte signál, třeba dvě krátká zapískání, který znamená návrat na start. Vysvětlete také, že buzola není hračka na kroucení. Půjčte každému dítěti vlastní buzolu, pokud to jde, ať se nemusí střídat pod tlakem.

Jak nastavit azimuty a co si pohlídat Trasu navrhněte tak, aby první dva úseky byly jednoduché a vedly po rovině. Teprve pak přidejte změnu směru nebo mírný svah. Ke každému úseku napište instrukci ve tvaru: azimut 90°, ujdi 40 kroků. Krokem se myslí dvojšlap, tedy dvě došlápnutí. Dítě si musí ujasnit, jestli počítá kroky, nebo metry. Zmatení jednotek je nejčastější chyba, která celou hru rozbije.

Na závěr platí tři praktické rady. Nejprve vždy ukažte vlastní krátkou ukázku, aby děti viděly, že se nemusíte stydět. Za druhé mějte připravený zásobník témat na papírcích, protože vymýšlet je za pochodu unaví i zkušeného vedoucího. Za třetí skončete dříbyt v paneláku, než děti začnou ztrácet pozornost. Krátká a jasná pantomima baví víc než dlouhé představení, u kterého už nikdo neví, co se hraje.

Zapojte děti do rozhodování, ale ne do všeho. Nechte je vybrat téma, nakreslit obrázky a vymyslet jména figurek. Pravidla držte pevně, jinak se bude měnit jejich výklad podle toho, kdo zrovna prohrává. Až je hra hotová, uložte ji tak, aby se dala snadno vytáhnout: krabice, sáček na dílky, karta s pravidly navrch. Hra, kterou je obtížné připravit, se přestane hrát do týdne, i kdyby byla sebelepší.

Po hře si sedněte a projděte trasu na mapě. Ukažte, kde se kdo spletl a proč. Děti si tak spojí azimut s konkrétním místem v terénu. Příště jim zadejte stejnou trasu pozpátku nebo s jinými azimuty. Opakování v obměněné podobě je to, co z orientační hry udělá dovednost, ne jednorázovou zábavu.

Pro samotnou hru se osvědčilo držet se tří pravidel: materiálu berte jen tolik, kolik unesete v jedné ruce; každý kus, který se při hře rozbije, odneste domů nebo vyhoďte do koše; a po hře vraťte na místo to, co jste si půjčili a co ještě může sloužit přírodě. Tím zůstane hra zábavou a les nebude vypadat jako po nájezdu.

Testujte s dětmi dřív, než dokreslíte poslední políčko Nejčastější chyba je vyrábět hru celý víkend a teprve pak ji vyzkoušet. První prototyp zvládnete za odpoledne: čtvrtka, pastelky, pár figurek z jiné hry. Zahrajte si ho třikrát. Při první hře jen sledujte, kde se zdržují a kde se smějí. Při druhé si všímejte, kdo čeká nejdéle, protože čekání je to, co děti odradí nejvíc. Při třetí zkuste měnit jedno pravidlo a porovnejte, jestli je to lepší, nebo horší. Teprve potom řešte vzhled.

Vyvarujte se tří pastí, které opakovaně vidím. První je příliš mnoho náhody: pokud o všem rozhoduje kostka, děti rychle pochopí, že jejich snažení nic neznamená. Druhá je vyřazování ze hry, protože kdo vypadne byt v paneláku páté minutě, ten už jen kouká a přestane ho to bavit. Třetí je příliš složitý cíl, který se nikdy nepodaří splnit v rozumném čase. Místo vyřazení dávejte druhý pokus, místo jednoho velkého cíle několik menších.