Hřib dubový nebo suchohřib? Jak rozeznat letní krále nížin > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Nůž nemusí být drahý, ale musí být ostrý a s pevnou čepelí. Zavírací kapesní nůž s tenkým hrotem je lepší než žádný, ale na silnější nožičky houby potřebujete delší čepel, která se nevyklá. Při řezání houbu podržte u země a řežte šikmo, ne kolmo. Nikdy houbu nevytrhávejte — poškodíte podhoubí a na tom místě už nic neroste. Po každém výjezdu nůž otřete a občas přebrousíte. Tupý nůž je nebezpečnější než ostrý, protože klouže.

Na naložení se hodí menší a středně velké plodnice, které ještě nemají změklé rourky. Klobouky nakrájejte na silnější plátky, třeň na kolečka asi půl centimetru silná. Houby nejdřív krátce povařte v osolené vodě pět až osm minut, sceďte a nechte okapat. Potom je naskládejte do sklenic a zalijte nálevem. Klasický nálev se dělá z vody, octa, soli, cukru, Http://Wiki.Vorhalle.De/ bobkového listu, nového koření a celého pepře. Ocet by měl tvořit zhruba třetinu až polovinu objemu nálevu, přesnější poměr závisí na síle octa. Nálevem houby zalijte tak, aby byly zcela ponořené, sklenice uzavřete a sterilujte při teplotě kolem 80 až 90 °C asi dvacet minut.

Existují dvě základní cesty: zmrazit houby syrové, nebo je před zmrazením tepelně upravit. Syrové houby se hodí zejména pro druhy, které drží tvar – například hřiby, křemenáče, lišky. Nakrájejte je na plátky silné asi půl centimetru a rozložte na plech vyložený pečicím papírem tak, aby se jednotlivé kusy nedotýkaly. Plech vložte do mrazničky na dvě až tři hodiny. Poté už zmrzlé plátky přesypte do uzavíratelných sáčků nebo krabiček. Tento postup zvaný šokové mrazení zajistí, že houby k sobě nepřimrznou a můžete je kdykoli vyjmout jen potřebné množství.

Klobouk je zprvu polokulovitý, později plošší, s barvou od světle hnědé po kaštanovou. Povrch bývá za sucha sametový, za vlhka mírně slizký, ale nikdy není lesklý ani lepkavý jako u některých jiných druhů. Třeň je masivní, světle hnědý, s výraznou bílou síťkou, která sahá od klobouku až téměř k bázi. Dužnina je bílá, na řezu nemění barvu nebo jen nepatrně ztmavne. Právě neměnná dužnina a hustá bílá síťka po celé délce třeně jsou dva nejspolehlivější znaky.

Hřib kříšť patří k nejoblíbenějším houbám českých lesů, ale zároveň k těm, u kterých dochází k nejčastějším záměnám. Na první pohled připomíná hřib satan, který je jedovatý a může způsobit vážné potíže. Rozdíl přitom není v barvě klobouku, ale v několika znacích, které se dají ověřit přímo na místě a bez složité výbavy.

Nejčastější chybou je záměna s jedlým hřibem kovářem nebo s hřibem hnědým, případně s mladými plodnicemi jiných hřibů, které ještě nemají vybarvený třeň. Další chybou je spoléhat na to, že „modrání" je známkou jedlosti. Modrání je běžné i u některých jedlých druhů, ale u satana je doprovázeno červenou síťkou a růžovými rourkami. Nikdy houbu neochutnávejte ani nepolykejte malý kousek na „test" – i to může vyvolat potíže.

Nejlepší ochranou je vlastní zkušenost a opakovaná kontrola. Když si nejste jisti, houbu prostě nechte v lese. If you liked this article so you would like to be given more info with regards to návod i implore you to visit our web page. Hřib kříšť je výborný jedlý druh, ale záměna se satanem se nevyplácí. Stačí si osvojit tři znaky – barvu rourků, barvu dužniny po řezu a vzhled třeně – a rozdíl mezi nimi přestane být záhadou.

Pro sběr platí několik pravidel. Houbu nevytrhávejte, ale odřezávejte u země, abyste nepoškodili podhoubí. Sbírejte jen plodnice, které bezpečně poznáte – u hřibů si vždy zkontrolujte třeň, rourky i barvu dužniny na řezu. Nikdy nesbírejte do igelitové tašky; v uzavřeném prostoru se houby zapaří a rychle se kazí. Košík nebo prodyšná taška je základ. Doma plodnice očistěte suchým hadříkem nebo štětcem, vodou je nemyjte. Pokud je klobouk silně znečištěný, otřete ho vlhkým hadrem a hned osušte.

S čím si ho lidé pletou a na co si dát pozor Hřib dubový se zaměňuje především s hřibem smrkovým a hřibem borovým. Smrkový roste pod smrky, má tmavší klobouk a jemnější, řidší síťku jen v horní části třeně. Borový má třeň často zbarvený do červena a dužnina na řezu mírně modrá. Další riziko je hřib žlučový neboli hořčák: má růžové rourky, tmavou síťku a je hořký. Poznáte ho tak, že ho ochutnáte špičkou jazyka – hořkost se dostaví okamžitě. Ochutnávat syrové houby se ale nedoporučuje kvůli možným žaludečním potížím. U starších plodnic hřibu dubového je dužnina často červivá, proto je lepší sbírat mladší kusy a řezat je hned v lese.

Hřib dubový (Boletus reticulatus, dříve Boletus aestivalis) plodí nejdřív ze všech našich hřibů. První plodnice se objevují už v květnu, hlavní vlna přichází v červnu a červenci, kdy se ostatní hřiby teprve rozjíždějí. Roste v nížinách a pahorkatinách, obvykle do 600 metrů, výjimkou nejsou teplé stráně ani parky. Nejčastěji ho najdete pod duby, ale roste i pod buky, habry a lípami. Má rád vzdušné, prosvětlené porosty, okraje lesů, aleje a staré parky – tedy místa, která jsou v létě teplá a přitom neztrácejí vlhkost.