Štafety na malém prostoru fungují, když se střídá rychlá akce s krátkým odpočinkem. Po každé hře zařaďte dvě minuty volna a poté vyměňte pořadí hráčů. Děti tak zůstanou v pohybu a zároveň se naučí čekat, až na ně přijde > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Štafety na malém prostoru fungují, když se střídá rychlá akce s krátkým odpočinkem. Po každé hře zařaďte dvě minuty volna a poté vyměňte pořadí hráčů. Děti tak zůstanou v pohybu a zároveň se naučí čekat, až na ně přijde řada. Deset metrů není překážka, pokud se předávka odehrává v klidu a podle jasných pravidel.

Než začnete, projděte chodbu nebo obývací pokoj a odstraňte vše, co se může převrhnout: volně stojící lampy, skleněné vázy, obrázky bez jištění, kabely. Koberec nebo protiskluzová podložka je základ, jinak první rychlá hra skončí pádem. Dveře zajistěte tak, aby se nezavíraly samy – klín nebo háček zabrání přiskřípnutí prstů. Pokud máte schody, postavte zábranu i během hry, ne jen nábytek na míru běžný den.

Večerní kruh u ohně nemá být program pro obecenstvo. Když se vede dobře, lidé se sami zapojí, smějí se a odcházejí dřív, než se oheň propadne. Rekvizity nejsou potřeba. Stačí hlas, tělo a ochota udělat první krok. Následujících dvanáct her funguje i v malé skupině, v lese, na zahradě nebo na tábořišti. Důležité je vybrat tři až čtyři a neprotahovat je do noci.

Na závěr platí, že štafeta na malém prostoru je víc o souhře než o kondici. Deset metrů je málo na to, aby se někdo unavil, ale dost na to, aby se ukázalo, kdo poslouchá pokyny. Před hrou vždy zkontrolujte, že na zemi nejsou kluzká místa nebo ostré hrany. Kolík by měl být lehký a hladký, ideálně dřevěný nebo plastový. Pokud hrajete s dětmi, zkraťte předávku na pět metrů a zvyšte počet opakování. Dospělí zvládnou i deset metrů, ale jen když dodrží pomalý start a přesnou předávku.

Když se doma začne ozývat nuda a prostor pro hru se zdá být vyčerpaný, je čas vyrazit ven. Nejde jen o to utéct z bytu, ale najít místo, kde se děti mohou bezpečně vyřádit a vy si odpočinout od neustálého hlídání. Základem je vybrat lokalitu podle věku a energie dětí. Pro batolata se hodí uzavřené dvorky, klidné parky s pískovištěm nebo lesní cesty bez provozu. Starší děti ocení větší výzvy – lanová centra, lezecké stěny, cyklostezky nebo přírodní hřiště s kládami a kameny.

Pro větší skupinu se hodí „Štafeta beze slov": dva týmy předvádějí řetěz činností, které si předávají beze slov. Rozhoduje přesnost, ne rychlost. „Hádej, kdo jsem": na čelo si nikdo nic nelepí, postava se určuje jen otázkami na ostatní. „Příběh po jednom slově": každý přidá jedno slovo, věta musí dávat smysl. U stydlivých lidí funguje lépe „Příběh po jedné větě", kde má každý větší prostor.

Typická chyba: rodiče jdou na „velké" hřiště, ale zapomenou na jídlo a pití. Děti po hodině vyhládne, začnou být mrzuté a celý výlet skončí dřív, než začal. Sbalte svačinu, kterou zvládnou jíst rukama – rohlík, jablko, sušenky. Také si vezměte náhradní oblečení, protože bláto a louže jsou pro děti neodolatelné. Pokud jdete do lesa, přibalte repelent a malou lékárničku.

Na konci první hodiny udělejte něco, co se dá zopakovat. Krátkou aktivitu, kterou budete příště otevírat znovu, aby lidé věděli, co přijde. Může to být otázka na začátek nebo krátké shrnutí ve dvojicích. Opakování snižuje nejistotu a buduje rytmus. Zároveň si všimněte, kdo mluvil málo. Ne že byste ho hned oslovovali, ale příště mu dejte menší a konkrétnější roli. První hodina není o tom, abyste zapůsobili. Je o tom, aby se lidé přestali hlídat a začali pracovat spolu.

Hry, které drží pozornost bez vybavení „Tichá pošta v kruhu" bez šeptání: zpráva se předává pouze mimikou a gesty. Kdo ji pošle dál, nesmí mluvit. Po dvou kolech se ukáže, jak se význam mění. „Sochy": jeden předvádí povolání nebo zvíře, ostatní hádají. Pozor na přehrávání – kdo se předvádí příliš dlouho, ztrácí publikum. „Rytmus": jeden vytleská rytmus, kruh ho opakuje a postupně přidává variace. Když se rytmus rozpadne, začněte znovu, ale jen dvakrát.

Začněte něčím, co nevyžaduje přemýšlení. „Jméno a pohyb": každý řekne své jméno a přidá gesto. Ostatní ho zopakují. U velké skupiny se gesta rychle pletou, proto kruh rozdělte na dvě poloviny. Pokračujte hrou „Co jsem viděl": jeden popíše, co cestou viděl, ostatní hádají, zda je to pravda. Chyba začátečníků je tlačit na vtipnost. Nejlepší odpovědi bývají obyčejné věci.

Nejčastější chyba je příliš mnoho vysvětlování. Pravidla řekněte ve dvou větách a hru spusťte. Když se nedaří, nechte ji být a přejděte jinam. Vyhněte se hrám, kde se někdo ztrapňuje před ostatními. Oheň sám vytváří bezpečný kruh, ale jen do chvíle, kdy se někdo cítí jako terč. Před začátkem se domluvte, že kdo chce, může kdykoli jen poslouchat. Právě proto fungují hry beze slov – nikdo není nucen mluvit nahlas.

Should you beloved this post and you desire to obtain details about návod generously pay a visit to the web-page.