Když vyrazíte na hřib smrkový, najdete ho podle těchto pravidel > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Záměna s růžovkou a dalšími dru

Mykorhizní houby nejsou jen hříbky v košíku. Je to síť vláken, která obaluje kořínky stromů a doslova je napojuje na půdu. V českých lesích na chudých a kyselých půdách tvoří většinu příjmu vody a živin pro smrk, borovici, dub i buk. Bez této symbiózy stromek vysadíte, ale často se jen vege­tuje, žloutne a po prvním suchu zajde.

Typické chyby, které se opakují: sběr do igelitové tašky, kde se houby zapaří a ztratí znaky; míchání jedlých a neznámých hub v jednom košíku; ochutnávání za syrova „na jazyk"; a spoléhání na to, že „když to jde oloupat, je to jedlé". Ani jedno z toho neplatí. Jedovaté houby se často neliší vůní ani chutí a první příznaky se objeví až za několik hodin, kdy už je otrava v plném proudu.

Nejčastější chybou je sběr starých, přerostlých plodnic. Ty už bývají měkké, plné larev a často i plísní. Vezměte jen mladé, pevné kusy, které se při stisku klobouku nepropadnou. Houbu nikdy nevytrhávejte ze země, ale odřízněte ji u země nožem, abyste nepoškodili podhoubí. To, co zůstane v zemi, může plodit další roky. Prořezané plodnice očistěte už v lese od hlíny a jehličí. Doma je zpracujte co nejdříve, nejlépe do druhého dne. Pokud je sušíte, nakrájejte je na plátky silné asi půl centimetru a sušte při mírném teple, dokud nejsou křehké. Zmrazení je vhodné jen pro tepelně upravené plodnice.

Hřib smrkový roste tam, kde roste smrk. To zní jako banální poučka, ale je to nejspolehlivější vodítko, jaké máte. Nevěřte představě, že stačí vejít do lesa a houbařit. Smrkový hřib je vázaný na kořeny smrku, s nimiž žije v symbióze, takže mimo smrčiny ho nenajdete. Hledejte středně staré až starší porosty, kde smrky nejsou příliš husté a pod nimi je mech, borůvčí nebo jen řídká tráva. Vyhněte se mlazinám, kde je půda udusaná a suchá, i holinám bez mateřského porostu.

Nejlepší je kováře zpracovat co nejdřív po sběru. Očisti ho štětcem nebo vlhkým hadříkem, nemyj ho pod vodou. Nakrájej ho na plátky a nech chvíli na vzduchu, aby se modrání ustálilo. Poté ho povař 10–15 minut v osolené vodě, vodu slij. Tepelnou úpravou modrá barva zmizí a houba získá příjemnou chuť. Hodí se do smetanových omáček, na guláš, do polévek nebo jako součást míchaných směsí. Můžeš ho také nasušit, ale sušením ztmavne a ztratí část aroma. Nakládaný v octě je výborný, ale musí být předem uvařený.

Při sběru si vždy vezmi košík a nůž. Houbu odřízni u země, abys nepoškodil podhoubí. Nikdy nesbírej v chráněných územích a neber víc, než spotřebuješ. Pokud si nejsi jistý, houbu nech být. Modrání je sice spolehlivé, ale vždy zkontroluj i rourky a třeň.

Pozor na chemii. If you have any inquiries with regards to wherever and how to use přečtěte si více, you can call us at our site. Herbicidy a fungicidy kolem kmene ničí nejen plevel a chorobu, ale i mykorhizu. Pokud stromek napadla choroba, řešte ji cíleně a mimo kořenovou zónu. Stejně tak se vyhněte přesazování sazenic s holými kořeny ve větru a na slunci; vlákna zasychají během minut.

Největší pozor si dejte u muchomůrky zelené. Ta se plete s žampiony, zejména s žampionem polním a ovčím, a to hlavně v mládí, kdy jsou lupeny ještě bílé. Žampion má lupeny růžové až hnědé, nikdy bílé, a na řezu nežloutne. Muchomůrka zelená má lupeny vždy bílé, pochvu (blanitý obal) ukrytou v zemi a nábytek na míru klobouku často zelenkavé šupinky. Před sběrem proto vždy celou houbu vykroutit i s kořenem a prohlédnout bázi třeně. Kdo sbírá jen klobouky, riskuje smrt.

Ideální doba přichází od července do října, s vrcholem po vydatných deštích a následném oteplení. Po dlouhém suchu nemá smysl chodit, hřib smrkový se objeví až pořádně promokne půda. Vycházejte brzy ráno, kdy jsou plodnice čerstvé a méně napadené larvami. Trasy si naplánujte tak, abyste procházeli okraje lesa, paseky s osamělými smrky, mechové údolíčky a místa, kde se drží vlhkost. Právě tam se plodnice objevují nejčastěji. Pokud jste na lokalitě úspěšní, zapamatujte si ji. Hřib smrkový roste na stejných místech opakovaně, mnohdy po mnoho let.

Jak ho bezpečně poznat Klobouk má v mládí světle hnědý, později tmavě hnědý až černohnědý, sametový, suchý. Rourky pod kloboukem jsou nejdřív žluté, pak žlutoolivové, nakonec až modrozelené. Třeň je žlutý, dole s červenohnědým nádechem, bez síťky. Dužnina je žlutá a po rozříznutí okamžitě a výrazně modrá. Právě modrání je hlavní znak, který ho odliší od ostatních hřibů. Pozor nábytek na míru záměnu s hřibem kolodějem, který modrá méně a roste spíš v horách pod smrky, nebo s hřibem siným, jenž má výrazně červený klobouk. Pokud houba nemodrá, nejedná se o kováře.

Jak hřib smrkový bezpečně poznat a nesklouznout k záměně Klobouk je zprvu polokulovitý, později plošší, barvy od světle hnědé po tmavě kaštanovou, za vlhka mírně slizký. Rourky pod kloboukem jsou nejprve bělavé, později žlutozelené, na řezu nemodrají. Třeň je masivní, pevný, s jemnou bílou síťkou, která je zvlášť patrná v horní části. Dužnina je bílá a na řezu se nemění. Právě nemodrající dužnina a bělavé rourky vás ochrání před záměnou s jinými hřibovitými houbami, které po rozříznutí modrají nebo mají rourky od počátku růžové až červené.