Hřib kovář a hřib koloděj: rozdíly, podle kterých je bezpečně poznáte > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když už houby sbíráš, dodržuj několik zásad. Každou plodnici vytáhni i s celým třenem, abys viděl pošvu u báze – právě tam se skrývá klíčový znak mnoha jedovatých druhů. Ukládej je do pevné přepravky, ne do igelitové tašky, kde se zapaří a rozpadnou. Doma je roztřiď podle druhu a znovu zkontroluj. A pokud se po jídle objeví nevolnost, zvracení, průjem nebo rozmazané vidění, nečekej a vyhledej lékařskou pomoc – vezmi s sebou i zbytek jídla nebo hub.

Základem je správné oblečení a obuv. Dítě by mělo mít dlouhé kalhoty, pevné boty s uzavřenou špičkou a ponožky, které drží. V lese číhají klíšťata, proto je vhodné použít repelent a po návratu dítě důkladně prohlédnout, zejména v podkolenních jamkách, za ušima a ve vlasech. Klíště je potřeba vytáhnout co nejdřív, ideálně kleštičkami a krouživým pohybem.

Jakmile ucítíte teplo nebo uvidíte na dně nádoby vlhké skvrny, okamžitě jednejte. Houby vysypte na vzduch, proložte je papírovou utěrkou a nechte je v chladu a průvanu. Nepoužívejte vodu ani je neumývejte. Pokud jsou některé kusy mokré a kluzké, vyhoďte je, aby nenakazily ostatní. Zapařené houby se nedají zachránit sušením, protože už ztratily pevnost a začnou plesnivět.

Při sběru platí několik pravidel, která se vyplatí dodržet. Houbu vyjměte celou, i s třenovou bází, abyste viděli barvu dužniny u kořene. Nikdy ji nekrájejte hned na místě do košíku, dokud si nejste jisti určením. Neberte staré, rozměklé nebo plesnivé plodnice, ani ty, které už mají rourky zcela zelené a rozpadavé. Pokud si nejste jistí, zda jde o kováře, nebo o koloděje, nechte houbu v lese — jedna nejistá plodnice na talíři za to nestojí.

Hřib kovář patří mezi houby, které se dají splést hlavně s hřibem kolodějem a s několika nejedlými hřiby s modrajícímí rourkami. Rozdíl je přitom zásadní: kovář má rourky nejprve žluté, později olivově zelené, a při otlačení modrají jen velmi slabě nebo vůbec. Koloděj modrá okamžitě a výrazně, a to i na třeni a na rourkách. Kdo si tuto vlastnost neověří, může zbytečně vyhodit dobrý nález, nebo naopak domů přinést nejedlý hřib.

Klobouk má zpočátku polokulovitý, později plošší, úprava Interiéru světle hnědý až šedohnědý, ve vlhku mírně slizký. Třeň je masitý, v mládí břichatý, později válcovitý, světle hnědý, s výraznou bílou síťkou, která je nejhustší v horní části. Rourky jsou nejprve bělavé, později žluté až olivově zelené, na otlak mírně modrají. Dužnina je bílá, na řezu nemodrá nebo jen velmi slabě. Právě barva rourek a síťka na třeni jsou hlavní znaky, podle kterých ho odlišíte od jiných hřibů. Nejčastější chyba je záměna s hřibem žlutomasým, který má žluté rourky a modrající dužninu, nebo s hřibem kolodějem, který roste pod borovicemi a má výrazně modrající dužninu i rourky.

Klobouk kováře bývá tmavě hnědý až černohnědý, sametový, suchý, za vlhka jen mírně lepkavý. Třeň je tlustý, v horní části žlutý, ve spodní části často s nádechem červené nebo vínové barvy, nikdy však není tak výrazně červený jako u koloděje. Dužnina na řezu zvolna nabíhá do modra nebo do šeda, ale reakce je pomalá a nenápadná. Právě pomalé modrání je nejspolehlivější znak při určování v terénu.

Zpracování je jednoduché, ale vyžaduje rychlost. Kovář se po sběru rychle kazí, proto ho doma očistěte kartáčkem, případně otřete vlhkým hadříkem. Nepoužívejte vodu na máčení, houba se zbytečně nasákne. Odstraňte rourky, zejména u starších plodnic, a nakrájejte na plátky silné asi půl centimetru. Dužnina modrající na vzduchu je normální jev, modré zbarvení se vařením ztrácí.

Nejčastější chyba začátečníků je záměna s hřibem kolodějem kvůli rychlému modrání, které u kováře neprobíhá. Druhá chyba je sběr v parcích a na okrajích frekventovaných silnic, kde houby zbytečně přijímají těžké kovy. Třetí chyba je příliš dlouhé skladování v uzavřené nádobě, kde se houba zapaří a zkazí. Kdo si osvojí pomalé modrání, žluté rourky a tmavý sametový klobouk, pozná kováře spolehlivě a bezpečně ho využije v kuchyni.

Zásadní rozdíl najdete na rourkách. Hřib žlučník má rourky v mládí bílé, později růžové až narůžovělé, což je jeden z nejspolehlivějších znaků. Pravé hřiby mají rourky žluté až olivové. Třeň je silný, břichatý, s výraznou tmavou síťkou, která může být zpočátku světlá, ale brzy tmavne. Dužnina je bílá, If you loved this information and you would like to obtain more facts pertaining to Wiki.Vorhalle.De kindly go to the page. na řezu se nemění, ale chuť je silně hořká. Právě hořkost je hlavní obranný mechanismus – stačí malý kousek a celé jídlo zhořkne.

Kde hřib kovář roste a kdy se vyplatí ho hledat Kovář je typický lesní druh, ne rošťák z parků a trávníků. Najdete ho v jehličnatých i smíšených porostech, nejčastěji pod smrky, borovicemi a jedlemi, na kyselých půdách, v mechu, na okrajích cest a v mladých porostech. Roste od června do října, s vrcholem v teplém a vlhkém počasí po deštích. V suchém létě se objevuje jen vzácně, často jednotlivě. Pokud ho najdete, prohlédněte okolí — kovář neroste ve velkých trsech, ale druhá plodnice bývá pár metrů daleko.