Když v lese narazíte na muchomůrku červenou, nechte ji být > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Když se po jídle objeví nevolnost, zvracení, průjem nebo bolesti břicha, nečekej, že to přejde. Vezmi zbytky jídla i houby, které jsi použil, a vyhledej lékařskou pomoc. Čím dřív se otrava začne řešit, tím větší je šance na dobrý konec. Prevence je přitom jednoduchá: sbírej jen to, co opravdu znáš, uč se průběžně a nikdy nepřidávej do koše houbu jen proto, že vypadá podobně jako ta, kterou jsi viděl na obrázku.

Mytí vodou je nejčastější chyba. Houby jsou jako houba na nádobí – nasáknou vodu a pak se v pánvi místo restování dusí. Pokud je klobouk jen mírně znečištěný, suchý kartáček stačí. Vlhkou utěrkou otřete pouze ty části, které opravdu nejdou dolů, například u klouzků nebo u hub s lepkavým povrchem. Vodu používejte minimálně, nikdy houby neponořujte do mísy. Výjimkou jsou jen velmi špinavé plodnice s hlínou v lupenech – ty krátce opláchněte pod tekoucí vodou a hned je osušte papírovou utěrkou. I tak počítejte s tím, že budou měkčí a hodí se spíš do polévky nebo do směsi než na samostatné restování.

První je pochva na bázi třeně. U některých muchomůrek (například muchomůrka zelená, muchomůrka jízlivá) je třeň dole obalený blanitým obalem, který často zůstává v zemi. Pokud houbu vytáhnete opatrně i s hlínou, uvidíte bílou pochvu. To je jeden z nejspolehlivějších varovných znaků. Nikdy houbu neodřezávejte hned u země, jinak o tuto informaci přijdete.

Většina otrav houbami v Česku nevzniká tím, že by lidé jedli muchomůrku zelenou. Vzniká záměnou za druhy, které vypadají skoro stejně. Proto je důležité znát nejen jedlou houbu, ale i jejího jedovatého dvojníka. Níže je pět konkrétních znaků, které se v praxi vyplatí kontrolovat dřív, než houbu vložíte do košíku.

Hlavní nebezpečí spočívá v tom, že muchomůrka bílá neobsahuje jen jeden toxin, ale směs amatoxinů, zejména alfa-amanitinu. Ten se pevně váže na jaterní buňky, blokuje syntézu bílkovin a buňky odumírají. První příznaky se objevují až po 6 až 24 hodinách. Zprvu jde o těžké zvracení, prudké průjmy a křeče v břiše, které mohou na několik hodin ustoupit. Toto zdánlivé zlepšení je ale nejzákeřnější moment celé otravy: játra a ledviny jsou už vážně poškozené a za dalších 24 až 48 hodin selhávají.

Typická chyba je záměna s jedlými druhy, které mají červený klobouk. U nás jde hlavně o holubinku trávozelenou nebo některé ryzce, ale ty nikdy nemají bílé šupinky na červeném klobouku ani bílý prsten a pochvu. Další chyba je spoléhat na to, že „když ji oloupu, není jedovatá". Není to pravda. Stejně tak neplatí, že stačí odříznout spodní část třeně s pochvou – toxiny jsou i v klobouku.

Pokud si nejste jisti, použijte jednoduchý test: olízněte malý kousek dužniny na špičce nože. Hořkost se dostaví okamžitě a je velmi výrazná. Poté houbu vyplivněte a vyhoďte. Nikdy neochutnávejte neznámé houby ve větším množství. Při sběru se držte osvědčeného pravidla: co neznám, neberu. Hřib žlučník je sice neškodný, ale jeho záměna s jedlými druhy je zbytečná komplikace.

Barva lupenů a dužiny není spolehlivá Druhý znak je prsten na třeni. Pečárky mají prsten, ale některé muchomůrky také. Proto samotný prsten nic neznamená. Třetí znak je barva lupenů. U mladých plodnic může být bílá i u jedlých druhů. Čtvrtý znak je barva dužiny po rozříznutí – například u kováře nebo hřibu žlučového zmodrá, což je užitečné, ale u jiných druhů se nic nezmění. Pátý znak je místo růstu: mnoho jedovatých muchomůrek roste v listnatých lesích pod duby, buky a břízami, zatímco jedlé druhy mohou být na stejné lokalitě.

Co dělat, když ji někdo sní? Okamžitě volejte záchrannou službu nebo jeďte na pohotovost. Vezměte s sebou zbytek houby nebo alespoň její popis. Nevyvolávejte zvracení bez pokynu lékaře. Nepodávejte alkohol, mléko ani žádné „protijedy" z domácích rad. Čím dřív se dostane postižený k lékaři, tím lepší je prognóza. Doma muchomůrku červenou nikdy nesušte, nezavařujte ani nedávejte na talíř. Když si nejste jistí, nechte houbu v lese. Žádná houba nemá takovou cenu, abyste kvůli ní riskovali zdraví.

Typická chyba je spoléhat na jedno pravidlo. „Když je klobouk suchý, je jedlý" neplatí. „Když nechutná hořce, je to dobré" také ne – chuť se dostaví až po polknutí a otrava může začít později. Další častá chyba je sběr starých plodnic, kde už nelze rozeznat pochvu ani prsten. Sbírejte jen mladé, čerstvé houby a vždy celé, ne jen klobouk.

Roste od června do listopadu, nejvíc v září a říjnu, jak zařídit malou kuchyni nejčastěji pod břízami a smrky. Najdete ji i na okrajích lesů, v parcích a podél cest. Není vzácná, naopak – patří k nejhojnějším velkým houbám u nás.

In case you have almost any concerns about wherever in addition to how to employ podívejte se, you'll be able to e mail us with the internet site.