Když se ladění vleče, pomůže pět návyků pro čitelný kód > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typická chyba je snaha automatizovat příliš mnoho najednou. Začněte jedním procesem, který dobře znáte, a nechte ho běžet několik dní v ostrém provozu. Teprve potom přidávejte další. Velmi často se také zapomíná na ošetření chyb – co se stane, když e-mail nedorazí nebo tabulka není dostupná. Bez základního zachycení chyb vznikají tiché výpadky, kterých si nikdo všimne až do chvíle, kdy chybí data.

Čtvrtým návykem je konzistentní práce s chybami. Míchat výjimky, návratové kódy a tichá selhání v jednom modulu je pozvánka k hodinám zbytečného hledání. Zvolte jeden přístup a držte se ho. Pokud funkce něco vrací, ať vrací i v chybovém stavu předvídatelnou hodnotu, nebo ať vyhodí výjimku. Nikdy ne polykejte chybu prázdným catch blokem – právě tam se ztrácí nejvíc času.

Třetím návykem je chránit vstupní data hned na začátku funkce. Typická chyba vzniká, když se pracuje s undefined nebo null, protože se zapomnělo zkontrolovat, zda objekt existuje. Místo řetězení uzivatel.adresa.mesto použijte ověření nebo volitelný řetězec uzivatel?.adresa?.mesto. Vyhnete se tak chybám, které se v konzoli objeví až po několika krocích a jejichž příčina je přitom na prvním řádku.

Každý, kdo někdy vracel do provozu rozbitou funkci po několika hodinách, zná ten pocit: chyba nebyla složitá, ale najít ji trvalo věčnost. Většinou za to nemůže jazyk ani prohlížeč, ale způsob, jakým je kód napsaný. Následujících pět návyků není o estetice, ale o čase, který se dá uspořit při každém dalším zásahu do kódu.

Největší chyba při ochraně pohovky není v tom, že se káva nebo víno občas vylije. Chyba je v tom, že lidé začnou skvrnu řešit pozdě nebo špatným prostředkem. Čím déle tekutina zůstává v látce, tím hlouběji proniká do vláken a tím větší je riziko, že se usadí v barevném pigmentu i byt v paneláku podkladové pěně. První minuty po vylití rozhodují o tom, zda skvrna zmizí, nebo zda zůstane jen světlejší mapa na sedačce.

U kávy s mlékem postupujte jinak než u čisté kávy. Mléko obsahuje tuk a bílkoviny, které se po zaschnutí vážou na vlákna. Nejprve odstraňte co nejvíce tekutiny, poté naneste na hadřík malé množství vlažné vody s kapkou prostředku na nádobí a jemně přejíždějte od okraje skvrny ke středu. Nakonec místo přetřete čistou vodou a osušte. U červeného vína funguje stejný postup, ale je potřeba jednat rychleji, protože barvivo proniká rychleji než u kávy.

Základem je změřit si nohu večer, kdy bývá mírně nateklá, a to v ponožce, ve které budete lézt. Většina lezců na umělé stěně používá tenké ponožky nebo žádné. Změřte délku i šířku chodidla a výsledky porovnejte s tabulkou výrobce. Pozor na to, že každá značka čísluje jinak. Číslo, které nosíte v běžných teniskách, berte jen jako orientační bod, ne jako pravidlo.

Žádný z těchto návyků nezabere víc než pár minut denně. Dohromady ale mění způsob, jakým se chyby hledají: místo procházení stovek řádků se problém objeví na jednom místě a s jasným důvodem. For those who have almost any concerns relating to in which as well as tips on how to use stránka, you can call us with the webpage. To je rozdíl mezi hodinou ladění a pěti minutami opravy.

Pátým návykem je psát kód tak, jako by ho za měsíc měl číst někdo jiný. Komentář u složité podmínky, krátká poznámka proč a ne co, a rozumné odsazení dělají víc než jakýkoli ladicí nástroj. Nejde o to psát komentáře ke všemu, ale k rozhodnutím, která nejsou z kódu zřejmá. Právě tam se při ladění nejčastěji ztrácí souvislost.

Největší chybou je koupit světlou látku z mikrovlákna a pak ji čistit mokrou houbou. Voda protlačí nečistotu do výplně a vznikne mapa, kterou už nerozpitváte. Pravidlo je jednoduché: suché nečistoty vysávejte měkkým kartáčem každé dva týdny, tekutiny řešte okamžitě čistou bílou utěrkou přiloženou, ne třenou. U omyvatelných potahů se řiďte etiketou – většina snese pouze ruční praní do třiceti stupňů a sušení v horizontální poloze. Potah na zip se dá sundat a vyprat, ale opakované praní sráží tkaninu a zip se časem rozjede.

Malé funkce a návratové hodnoty místo vedlejších efektů Druhým návykem je psát krátké funkce, které dělají jednu věc. Funkce o dvaceti řádcích se ještě dá sledovat, funkce o dvou stech řádcích se nedá ladit, jen hádat. Když funkce mění globální stav nebo proměnnou z vnějšího rozsahu, chyba se může projevit úplně jinde, než vznikla. Lepší je předávat data parametrem a vracet osvětlení v obývákuýsledek. Ladění se pak omezí na jedno místo.

Prvním návykem je pojmenovávat věci tak, aby se daly přečíst nahlas. Proměnná d nic neřekne, kdežto datumVytvoreni vysvětlí sama sebe. Stejně tak funkce spocitejCenu() řekne, co vrací, zatímco process() jen mate. Není třeba vymýšlet dlouhé názvy; stačí, když název odpovídá na otázku „co to je" nebo „co to dělá". Pokud název nedokážete vymyslet, pravděpodobně dělá funkce příliš mnoho věcí.