5 klasických táborových her, které fungují i dnes > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

První krok není skok, ale svezení. Postav se na pedály ve vodorovné poloze, mírně pokrč kolena a lokty, těžiště nech nízko. Nech kolo volně jet a zkus přenést váhu dozadu, jako bys chtěl nadzvednout přední kolo. Když to jde, přidej pohyb: zatlač do pedálů, lehce cukni řídítky a nech přední kolo na chvíli vzlétnout. Nepotřebuješ velkou výšku. Stačí pár centimetrů, abys pochopil timing. Opakuj to desetkrát, dvacetkrát, dokud není pohyb plynulý.

Druhou možností je „čísla na zádech". Každé dítě dostane na záda papírek s číslem, které nesmí vidět. Cílem je opsat číslo co největšímu počtu spoluhráčů, aniž by někdo opsal to vaše. Hra vypadá jako honička, ale ve skutečnosti nutí děti otáčet se, krýt si záda a spolupracovat. Typická chyba je nechat papírky volně přilepené. Použijte malířskou pásku a papírek přelepte shora i zdola, jinak se během dvou minut rozpadnou a hra skončí hádkou.

Klasické táborové hry přežívají proto, že nepotřebují drahé vybavení ani složité přípravy. Stačí jim prostor, pár pomůcek a jasná pravidla. Následujících pět her se osvědčilo na stovkách táborů a zvládne je zorganizovat i vedoucí, který je hraje poprvé.

Páry tvořte podle tvaru a barvy, ale pozor na zaměnitelné listy. Dva skoro stejné javorové listy vypadají jako pár, i když patří k sobě jen jeden. Vybírejte proto listy s výrazným znakem – výrazná žilnatina, jiný odstín, odlišný tvar okraje. Na zadní stranu každého listu napište stejné číslo nebo symbol pro obě poloviny páru. Tento krok většina lidí vynechá a pak se hádá, jestli tvoří pár, nebo ne. Značka musí být na obou listech stejná a dostatečně výrazná, ale ne taková, aby prosvítala na přední stranu.

Papír a tužka nejsou žádná nostalgická vzpomínka. Je to nástroj, který funguje okamžitě, bez nabíjení, bez aktualizací a bez nutnosti řešit, kdo má jaký účet. Stačí sešit. Ať už jde o dítě, které se nudí, nebo o dospělého, který potřebuje vypnout, princip je stejný: začnete kreslit, psát nebo čmárat a mozek se přepne do jiného režimu.

Když chodba končí dveřmi, neznamená to, že hra končí. Naopak — dveře se dají použít jako branka. Vyznačte na zemi dvě čáry křídou a hráči se snaží dostat sáček mezi ně. Pravidlo zní: sáček se nesmí dotknout dveří ani zdi. Tím se celá aktivita přesune do středu chodby a vyhnete se nárazům. Pokud máte jen jednoho hráče, stačí mučednická varianta: kutálet míč střídavě levou a pravou rukou a počítat, kolikrát se dotkne podlahy, než dojde na konec.

Druhou je hra na schovávanou v podobě „hledání pokladu" podle fáborků nebo šipek. Trasu postavte tak, aby se děti musely domlouvat, ne jen běžet. Vložte jednu nebo dvě šifry, které zvládne průměrný tým. Pokud je šifra příliš těžká, děti se rozdělí a přestanou spolupracovat. Vždy mějte připravenou záložní indicii, kterou použijete, když se tým zasekne na delší dobu.

Na začátek je dobré si ujasnit, proč vlastně klasiku zařazovat. If you beloved this post and you would like to acquire additional info regarding jak Zařídit malou kuchyni kindly check out our web page. Děti se u nich učí spolupracovat, respektovat pravidla a řešit konfliktní situace. Hra má mít vždy jasný cíl, srozumitelná pravidla a musí skončit dřív, než se začnou nudit. Právě v tom je nejčastější chyba: vedoucí hru protahuje, aby „se využil čas", a tím zabije její tempo. Lepší je skončit o pět minut dříosvětlení v obýváku a nechat děti chtít víc.

Jak vybírat a kombinovat hry během dne Hry rozlišujte podle energie, kterou vyžadují. Ráno a dopoledne patří pohybové hry, odpoledne klidnější a večer ty, které budují atmosféru. Mezi dvě náročné hry vložte krátkou relaxaci nebo přesun. Pokud máte ve skupině mladší i starší děti, upravte pravidla podle věku, ne podle toho, kdo křičí hlasitěji. Starší děti můžete zapojit jako rozhodčí nebo pomocníky, čímž se předejde pocitu, že je hra „pro malé".

Třetí je míčová hra na přesnost, například házení na cíl nebo přehazovaná v kruhu. Stačí vyznačit čáry a určit, co znamená bod. Pravidla vysvětlete krátce a předveďte je. Čtvrtou je tichá pošta nebo hra se slovy, která zabaví i unavené děti. Pátou je večerní zpívání s pohybovým doprovodem, které ukončí den a vytvoří společný zážitek. U všech platí: připravte si pomůcky předem, mějte náhradní plán na déšť a nikdy nezačínejte hru bez vysvětlení pravidel.

První hrou je klasická stezka odvahy. Připravte trasu předem, ideálně za světla, a označte ji tak, aby se dítě nemohlo ztratit. Na každém stanovišti má být jeden vedoucí, který zná svou roli a umí dítě povzbudit, ne vystrašit. Typická chyba: příliš temná trasa a příliš děsivé masky. Cílem je překonat strach, ne vyvolat paniku. Na konci čeká odměna a hlavně možnost si o zážitku popovídat.