Co dělat, když chcete na kole do hor, ale nechcete se nadřít? > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Plánování cyklovýletu v horách obvykle začíná a končí jedním číslem – převýšením. If you have any sort of inquiries regarding where and the best ways to utilize osvěTlení v obýváku, you could call us at our own webpage. Čím vyšší metry, tím větší respekt a často i důvod, rady pro rekonstrukcič zůstat doma. Ale hory se dají objet i bez neustálého šlapání do kopce. Klíčem je vybrat správné údolí, využít sedla a hlavně nepodcenit logistiku dopravy na start i z cíle.

Jak najít cestu, která stoupá jen mírně a dlouho Nejprve zapomeňte na vrcholové túry. Místo nich hledejte dlouhé údolní cesty, které sledují řeku nebo železnici. Tyto trasy mají pozvolný spád, a i když vedou do kopce, stoupání je rozložené do mnoha kilometrů. Typický příklad je cesta proti proudu řeky z lázeňského města do horského střediska – na mapě to vypadá jako dlouhá rovná čára, ale skutečné stoupání je tak mírné, že ho na kole ani necítíte.

Na trase si hlídejte, zda se obsah nepřesouvá. Pokud cítíte, že batoh táhne dozadu, zastavte a přebalte. Stačí dvě minuty a vy si ušetříte celý den bolesti. Před spaním si připravte věci na ráno do vrchní kapsy, ať nemusíte ve tmě vytahovat polovinu obsahu. Správně sbalený batoh je o plánování, ne o náhodě. Odměnou vám bude lehký krok a příjemně strávený víkend bez zbytečného utrpení.

Až se budeš vracet, nezapomeň, že i sestup je náročný na pozornost. Bolestivé kotníky a únava přicházejí právě v klesání. Používej hole, pokud je máš, a šlapej obezřetně. Nikdy nezkracuj cestu strmými srázy, i když to vypadá jako zkratka. Na závěr si vždy nech rezervu energie na cestu z hory na parkoviště nebo na zastávku — často to bývá nejdelší úsek celého dne. Dodržování těchto pravidel není zbabělost, ale projev odpovědnosti, která ti umožní užívat si hory i za dvacet let.

Důležité je pracovat s vrstevnicemi na mapě. Hledejte údolí, kde jsou vrstevnice široce roztažené, ne namačkané na sobě. Pokud se cesta vine po úbočí, počítejte s tím, že každá zatáčka může znamenat prudší úsek. Vyhněte se také cestám, které vedou přes „horský práh" – tedy z jednoho údolí do druhého bez silničního tunelu. Takové přechody vždy znamenají prudké stoupání, i když je na mapě označené jako cyklotrasa.

Nakonec se zaměřte na povrch. I mírné stoupání po špatném povrchu, jako je hrubý šotolin nebo rozbitý asfalt, vás dokáže vyčerpat víc než prudší kopec na hladké silnici. V horských oblastech preferujte hlavní cyklotrasy, které jsou vedené po zpevněných lesních cestách nebo po málo frekventovaných silnicích. Vyhněte se singltrekům a technickým sjezdům, které sice nejsou převýšením, ale jejich zdolání vyžaduje hodně energie a zkušeností.

Co se týče samotného profilu trasy, vybírejte takový, kde maximální sklon nepřesahuje pět procent. To zjistíte snadno z profilu nadmořské výšky, který nabízí většina plánovačů tras. Pokud má trasa dlouhá stoupání s pěti procenty, je to ještě příjemné. Jakmile se objeví úseky s osmi procenty a více, připravte se na tlačení kola. Typickou chybou je plánovat trasu podle celkového převýšení, ale ne podle jeho rozložení. Můžete mít výlet se dvěma tisíci metry převýšení, který je celý pohodlný, protože stoupáte dvě hodiny pomalu. Jiný výlet s osmi sty metry může být utrpení, protože všechno převýšení natlačíte do jednoho kopce.

Co si zabalit a jak se chovat, když se něco pokazí Základ výbavy by měl být neměnný: dostatek vody, energeticky bohatá strava, čelovka s náhradními bateriemi, nabitý telefon v ochranném pouzdře, mapa v papírové podobě (signál v údolí nečekej), lékárnička, izolační fólie a nůž. Vrstvě oblečení tak, abys mohl reagovat na změny — funkční prádlo, fleece a nepromokavá bunda s kapucí. Vždy přibal i suché ponožky a rukavice, i když je léto. Nezapomeň na pokrývku hlavy a opalovací krém s vysokým faktorem; sníh a vítr spálí i zataženou oblohu. Pokud jdeš s někým, domluvte si předem, kdo ponese kterou část společné výbavy, a hlavně — nikdy nechoď sám. Osamělý turista je první kandidát na problémy.

Častou chybou začátečníků je ignorace počasí. Hory mají vlastní mikroklima a slunečné ráno může odpoledne vystřídat bouřka. Před výstupem se podívejte na předpověď, ale zároveň pozorujte oblohu a vítr. Pokud vidíte tmavé mraky nebo slyšíte hřmění, otočte se včas. Neexistuje vrchol, který by stál za riskování zdraví. Stejně tak si pohlídejte čas: vycházejte brzy, abyste měli rezervu na nečekané zpomalení.

Na co si dát pozor při výběru horské cyklotrasy I když se snažíte minimalizovat převýšení, musíte počítat s tím, že v horách se terén mění rychleji, než ukazuje mapa. Typickou chybou je spoléhat se na údaj o celkovém převýšení, který může být zrádný – trasa sice má jen 500 metrů nastoupaných, ale pokud jsou tyto metry nacpané do jednoho kopce, výsledek je stejně vyčerpávající jako zdolání většího stoupání. Proto vždy kontrolujte maximální sklon jednotlivých úseků a délku stoupání. Dobrým indikátorem je i poměr délky trasy k celkovému stoupání – pokud na deset kilometrů připadá více než 300 výškových metrů, počítejte s tím, že se nevyhnete delším výjezdům.