Hřib, který vypadá jedle, ale není: jak se nespálit > 자유게시판

• 목록
• 답변
• 글쓰기
• 게시판 리스트 옵션
  • 수정
  • 삭제

Typická chyba je chodit na stejná místa pořád dokola. Houby rostou v cyklech a lokalita, která byla plná minulý týden, může být teď prázdná. Střídejte porosty: smíšený les, okraj mladé smrčiny, březové remízky. Po vydatných deštích se vyplatí i místa, která jindy bývají suchá. Naopak po dlouhém suchu se soustřeďte na stinné severní svahy a okraje potoků, kde vlhkost vydrží nejdéle.

Jak správně balit a skladov

Roste od června do listopadu, nejvíc v září a říjnu, nejčastěji pod břízami a smrky. Najdete ji i na okrajích lesů, v parcích a podél cest. If you adored this short article along with you desire to obtain guidance about více na webu kindly check out the web page. Není vzácná, naopak – patří k nejhojnějším velkým houbám u nás.

Hřiby patří k nejoblíbenějším houbám v českých lesích, jenže právě u nich dochází k nejčastějším záměnám. Naučit se rozlišovat hřib pravý od nejedlých a jedovatých příbuzných není otázkou štěstí, ale pozornosti ke detailům. Většina omylů vzniká proto, že lidé hodnotí houbu jen podle klobouku a zapomínají na barvu a reakci rourkovitého spodku, případně na místo, kde houba roste.

Spodní strana klobouku je tvořena hustými, vidličnatě větvenými lištami, které sbíhají na třeň. Lišty jsou stejně zbarvené jako klobouk nebo o něco světlejší, nikdy nejsou bílé ani šedé. Třeň je pevný, směrem dolů se zužuje a plynule přechází v klobouk. Dužnina je světle žlutá až oranžová, na řezu mírně tmavne, ale nemění barvu do modra ani do černa. Vůně je příjemná, ovocná, připomíná meruňky.

Jak muchomůrku červenou bezpečně poznat Klobouk má v mládí polokulovitý, později rozložený, výrazně červený až oranžovočervený. Na povrchu jsou bílé až krémové šupinky, které vznikají z pásků bílé plachetky. Šupinky se ale mohou deštěm smýt, takže staré plodnice vypadají jednobarevně červeně. To je první častá chyba: lidé si myslí, že bez teček nejde o muchomůrku. Třeň je bílý, válcovitý, s výrazným bílým prstencem v horní části. U země sedí v pochvě – bílé blanité objímce, která je často zanořená v půdě. Když houbu vytrhnete, uvidíte na bázi třeně tuto pochvu. Právě ta ji odlišuje od některých jiných červených hub.

Co dělat, když ji někdo sní? Okamžitě volejte záchrannou službu nebo jeďte na pohotovost. Vezměte s sebou zbytek houby nebo alespoň její popis. Nevyvolávejte zvracení bez pokynu lékaře. Nepodávejte alkohol, mléko ani žádné „protijedy" z domácích rad. Čím dřív se dostane postižený k lékaři, tím lepší je prognórekonstrukce koupelny krok za krokem. Doma muchomůrku červenou nikdy nesušte, nezavařujte ani nedávejte na talíř. Když si nejste jistí, nechte houbu v lese. Žádná houba nemá takovou cenu, abyste kvůli ní riskovali zdraví.

Lišky se výborně hodí k sušení, nakládání i mražení. Sušte je při nižší teplotě, dokud nejsou křehké, poté je uložte do vzduchotěsné nádoby. Při mražení je nejprve krátce poduste na pánvi, nechte vychladnout a teprve pak dejte do mrazničky. Čerstvé lišky stačí osmažit na másle s cibulí a kmínem, případně přidat do omáček nebo polévek. Nikdy je nepřidávejte do jídla syrové, tepelná úprava je nutná vždy.

Nakonec si dejte pozor na dvě věci, které lidé často podceňují. První: některé houby mění barvu a strukturu už při čištění – pokud plodnice po otření zčerná nebo zvláční, raději ji vyhoďte. Druhá: nikdy nemíchejte očištěné a neočištěné houby dohromady. Špína z jedné plodnice se přenese na druhou a zbytečně pak řešíte, co umýt a co ne. Čistěte průběžně, ideálně ještě v lese – zbavíte se hrubých nečistot a doma už jen dokončíte práci.

Nezapomeňte, že i hřib pravý může vyvolat reakci, pokud ho jíte syrový nebo nedostatečně tepelně upravený. Vždy ho provařte alespoň deset minut. U malých dětí a lidí s citlivým zažíváním se vyplatí začít s menším množstvím. A hlavně: pokud si nejste jisti určením, houbu nechte v lese. Žádná úspora času za to nestojí.

Základem je prohlédnout houbu celou. Hřib pravý má klobouk hnědý až kaštanový, rourky nejprve bělavé, později žlutozelené, a třetí důležitý znak: na řezu ani po otlačení nemodrá. Právě modrání dužiny je nejrychlejší orientační test. Když po přejetí prstem nebo po rozříznutí třeně dužina zmodrá, jde téměř jistě o jiný druh — často o hřib koloděj, který sice jedovatý není, ale bývá zažitý jako houba s nevolností. Zaměnit hřib pravý s hřibem žlučovým, který je hořký a způsobí, že celé jídlo zhořkne, je další klasika. Ten má narůžovělé rourky a růžově síťovanou nohu, ale jeho nejspolehlivější znak je hořkost — stačí olíznout řez.

Kde hledat a co si hlídat Hřib pravý roste od června do října, nejčastěji pod smrky, borovicemi a duby, na okrajích lesů, v mechu a na kyselých půdách. Vyhýbá se místům přehnojeným dusíkem, takže v hustých monokulturách s vysokou trávou ho najdete jen výjimečně. Sbírejte jen plodnice s pevným třeněm a mladým kloboukem. Staré, rozměklé nebo plesnivé hřiby neberte — i jedlý hřib dokáže nadělat zdravotní potíže, když je přezrálý. Typická chyba je sběr do igelitové tašky: houby se zapaří, začnou klouzat a část se rozpadne ještě než dorazíte domů. Používejte košík nebo prodyšnou tašku a houby klidně oddělujte od sebe.