Skandinávský minimalismus, který skutečně funguje i v paneláku
페이지 정보

본문
Začala jsem u zdi naproti kuchyni. Tam visí velkoformátový plakát s abstraktními tahy zelené a šedé, zarámovaný v tenkém černém rámu. Nevybrala jsem ho náhodou. Jeho sytá zeleň odráží barvu polštářů na mém rozkládacím gauči, který má praktický click-clack mechanismus. Když večer zatáhnu za páku a rozložím sedačku na lůžko, zeď nad ní zůstává stejná a vytváří iluzi, že tu vlastně spím v obývacím pokoji, ne v kumbálu. Wall art tu funguje jako kouzelník. Odvádí pozornost od faktu, že za zády nemám noční stolek, ale opěradlo pohovky potažené sametovým čalouněním. Ta jemná struktura sametu na dotek je přesně to, co potřebujete, když se večer usadíte s knihou. A ta zeď s obrazem vám připomene, že i v malém bytě můžete mít vlastní gale
Když jsem před pěti lety stěhovala do své první garsonky o rozloze dvaadvaceti metrů čtverečních, měla jsem jasno v jedné věci ta prázdná bílá zeď nad pohovkou mě děsila. Byla jako plátno, které křičí po pozornosti, ale já netušila, co na něj pověsit. Malý byt s sebou nese spoustu kompromisů přiznávám. Kuchyňský kout se vejde do skříně, postel musí přes den sloužit jako gauč a každý centimetr podlahy je vzácný. Právě proto se wall art stalo mým tajným trikem, jak dodat místnosti duši, aniž bych obětovala jediný centimetr úložného prostoru. Nebylo to o tom koupit drahý obraz. Šlo o to najít kousek, který rezonuje s tím, jak v tom prostoru žiju. A věřte mi, že když máte místo ložnice jen rozkládací sedačku s tenkou pěnovou matrací, každý vizuální prvek musí nést svou v
- 이전글Nástěnná malba, která zachrání váš obývák před prostorovou katastrofou 26.08.16
- 다음글Proč se mi domácí zeleň pomstila a co jsem se naučila: pokojovky pod drobnohledem 26.08.16
댓글목록
등록된 댓글이 없습니다.
