Když topíte odshora, získáte více tepla a méně kouře > 자유게시판

Pravidelné čištění spalinové cesty není jen otázkou údržby, ale především bezpečnosti. Usazeniny sazí a dehtu snižují tah, zvyšují spotřebu paliva a v nejhorším případě mohou vést k požáru komína nebo otravě oxidem uhelnatým. Než se ale pustíte do práce, ověřte si, zda je váš komín přístupný a zda máte k dispozici správné náčiní. Základní výbavou je ocelový kartáč s průměrem odpovídajícím průřezu komínové vložky, teleskopické tyče a pevné lano či řetěz. Pokud si nejste jistí stavem komína, nechte ho nejprve zkontrolovat odborníkem – kontrola odhalí případné praskliny nebo ucpání, které by mechanické čištění mohlo zhoršit.

Při práci ve výškách myslete na stabilní žebřík nebo lešení a použijte bezpečnostní postroj, pokud je střecha sklonitá. Nikdy nečistěte komín za deště, silného větru nebo námrazy – mokré saze se slepují a ucpávají kartáč, kluzký povrch pak zvyšuje riziko pádu. Stejně tak nikdy nepoužívejte otevřený oheň v blízkosti komínového ústí během čištění. Ideální čas pro čištění je před začátkem topné sezóny a po jejím skončení, ale v případě intenzivního topení nekvalitním dřevem nebo při použíúložné prostory v malém bytěání komína denně i déle než půl roku, provádějte kontrolu častěji.

Nastavení vzduchu podle fáze hoření Jakmile kamna dosáhnou provozní teploty, přichází na řadu jemné doladění. Sekundární přívod vzduchu by měl zůstat otevřený, protože zajišťuje spalování těkavých látek, které se uvolňují z dřeva. Pokud vidíte, že plameny šlehají až do horní části topeniště a mají žlutou barvu, je to v pořádku. Pokud jsou plameny příliš dlouhé a divoké, uberte primární vzduch. Pokud naopak plameny ochabují a sklo se zamlžuje, přidejte sekundární vzduch, ale ne primární – ten už svou roli splnil.

Častou chybou je přikládání příliš velkých kusů dřeva hned na začátku. Horní zapalování funguje nejlépe, když se první vrstva skládá ze středně velkých polen, která se postupně rozhoří a vytvoří žhavou vrstvu. Pokud použijete jen tlustá polena, oheň se sice rozhoří, ale dlouho trvá, než se dostane ke spodním vrstvám, a vy mezitím ztrácíte teplo. Naopak příliš malé třísky na dně se rychle propadnou a ucpou přívod vzduchu. Optimální je kombinace: dvě až tři velká polena dole, dvě menší na nich a nahoře třísky.

Při roztápění vždy otevřete přívod vzduchu na maximum. To platí jak pro primární, tak pro sekundární klapku, pokud ji kamna mají. Chladný komín potřebuje tah, a proto musí plamen rychle nabrat na síle. Jakmile se oheň rozhoří a sklo začne být čiré, můžete primární přívod postupně přiškrtit. Cílem je, aby se plameny stabilizovaly a nevytvářely příliš mnoho kouře. Pozor na to, že přiškrcení primárního vzduchu příliš brzy způsobí, že dřevo začne žhnout bez plamene – to je cesta k sazím.

Nezapomínejte na regulaci přívodu vzduchu. U horního zapalování potřebujete na začátku plný přívod, aby se oheň rychle chytil, ale jakmile se rozhoří, omezte ho na minimum. Příliš mnoho vzduchu způsobí, že oheň hoří příliš rychle, přehřívá kamna a uniká teplo komínem. Příliš málo vzduchu zase vede k nedokonalému spalování a kouři. Ideální je nastavit přívod nábytek na míru takovou úroveň, aby plamen byl stabilní a nečoudil. Pokud si nejste jistí, rekonstrukce koupelny krok za krokem sledujte barvu plamene – modrý a čirý plamen znamená dobré spalování, žlutý a kouřivý signalizuje problém.

Největší chybou, kterou lidé dělají, je spoléhání se pouze na odlupování kůry. Kůra se může uvolnit i u dřeva, které je stále vlhké, pokud bylo skladováno pod přístřeškem a střídavě vlhlo a vysychalo. Vždy proto kombinujte více znaků: barvu dřeva, hmotnost (suché dřevo je výrazně lehčí), zvuk při poklepání (suché dřevo zní jasně, vlhké dutě) a případně i obsah vody měřte vlhkoměrem, pokud ho máte k dispozici. Jen tak se vyhnete tomu, že si domů přivezete dřevo, které bude místo topení spíše dělat problémy.

Princip je jednoduchý: do topeniště naskládáte větší kusy dřeva na dno, menší na ně a úplně nahoru dáte podpalovač a třísky. Když podpalovač zapálíte, plamen postupuje směrem dolů, což znamená, že hoří postupně a rovnoměrně. Díky tomu se dřevo nejprve vysuší a ohřeje, než začne hořet, a uvolněné plyny mají čas se spálit. Výsledkem je stabilnější a delší hoření s menším množstvím sazí a dehtu, které by jinak zanášely komín a znečišťovaly sklo dvířek.

Pamatujte také, že barva dřeva pod kůrou se liší podle druhu dřeva a doby skladování. Například akát má přirozeně nazelenalý odstín, který nemusí znamenat vadu. U ovocných dřevin zase může být dřevo pod kůrou narůžovělé. Než začnete dělat závěry, porovnejte vzhled s tím, co o daném dřevě víte. Pokud máte pochybnosti, nařežte pár kusů a nechte je pár dní ve vytápěné místnosti – suché dřevo praská a mění barvu jen málo, zatímco vlhké dřevo se viditelně deformuje a tmavne.

If you liked this article and you would like to acquire more info relating to více o tom nicely visit the web site.